Krásný mužský zpěv i bez skalpelu

Představa, že by se i v letní Praze daly slyšet hodnotné koncerty, vyvolávala ještě před časem trpký úsměv. Nyní se konečně zdá, že různým agenturám, jež vysílají do ulic lovce turistů vyzbrojené letáky a nabízejí nedbale odehrané kasaštyky, vyrůstají důstojní soupeři.

Ve zkušebním provozu jsou Pražské hudební slavnosti, ale na bezkonkurenční prázdninovou dominantu se prozatím vypracovaly Letní slavnosti staré hudby.

Hned první dva koncerty jejich pátého ročníku nasadily laťku dost vysoko. Páteční vystoupení mladého francouzského kontratenoristy Philippa Jarousského v Trojském zámku přineslo setkání s méně frekventovanou částí díla Antonia Vivaldiho, totiž s jeho milostnými kantátami, plnými velké virtuozity.

Kdysi je zpívali kastráti, dnes je převzali falzetisté, tedy normální muži, kteří svého pozoruhodného zpěvu nedosahují pomocí skalpelu jako kdysi Farinelli, ale speciálním školením a využíváním specificky zbarvené polohy lidského hlasu.

Jedním z nich je i Jaroussky, jehož krásný vysoký hlas oplývá málem ženskou elegancí, ale nepostrádá ani mužné rysy. Všechny ty vášnivé a kruté výčitky lehkomyslným milenkám či milencům, jimiž přetékají texty kantát, podal s takovou jistotou a takovým citem, že svým zpěvem chytal za srdce.

Intimní atmosféru večera dokreslily i tři doprovodné nástroje - cembalo, teorba a violoncello, na něž hrály členky francouzského souboru Ensemble Artaserse.

Zatímco Jaroussky, jehož určitě čeká zajímavá budoucnost, se ve světě teprve začíná prosazovat, nizozemský basista Peter Kooij už je v oblasti historicky poučené interpretace staré hudby zavedeným pojmem.

V neděli zpíval v Rudolfinu kantátu Johanna Sebastiana Bacha Ich habe genug a Lamentace proroka Jeremiáše od Jana Dismase Zelenky. Také s lehkostí, elegancí a prožitkem, i když přece jen nepřekonal dojem oslňující svěžesti, který zůstal po výkonu Jarousského.

V programu, který se soustředil na skladby autorů komponujících v 18. století pro kapelu drážďanského dvora, dostal velký prostor i pořadatel festivalu, soubor Collegium Marianum, který tentokrát pohostinsky vedl jako koncertní mistr renomovaný německý houslista Anton Steck. Jeho sólové vstupy ve Vivaldiho Koncertu g moll, to byl požitek sám pro sebe.

Ansámbl však nezůstal pozadu: svým výkonem dokázal, že má na to, aby se stal naším nejsehranějším souborem staré hudby.

,