RECENZE: Hlučné Zvíře se v prince nepromění. Hlavně neví, pro koho hraje

Velké množství žádoucích i nežádoucích otázek vzbuzuje aktuální zpracování Hrubínovy Krásky a zvířete v Národním divadle. V hlavních rolích cirkusovo-hororové adaptace se představili Anna Fialová a David Prachař.

Jdeme na pohádku? Jdeme na klasický indoevropský motiv? Hrubínovu poezii? Jemné podobenství o dospívání? Či snad dokonce alegorii ztráty panenství?

Všemi těmito dotazy se zcela legitimně může zaobírat divák mířící na očekávanou premiéru sezony, kdy Daniel Špinar upravil a zrežíroval Hrubínovu Krásku a zvíře na prknech Národního divadla. Trochu navíc však působí další otázka – proč tvůrci zasadili část děje do cirkusového prostředí?

Neustávající fascinace divadelníků tímto rozporuplným fenoménem se dá pochopit – cirkusová zašlost a kýžené krasosmutnění je vizuálně vděčná záležitost. Ovšem s ohledem na to, že jen v Praze se hraje Elefantazie a Cirk La Putyka uvádí své Cesty, jedná se zároveň o záležitost velice okoukanou. Kdo by se taky chtěl pořád dokola dojímat nad Cirkusem Humberto?

Více než cirkusové prostředí, kam Špinar s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou zasadil Otce (Vladislav Beneš) s Kráskou (Anna Fialová) a dvěma sestrami, tak láká to hororové, ke kterému vybízí Zvíře a jeho panství.

Je to překvapivě ale nakonec právě cirkusová část, o kterou se Špinarova inscenace může opřít. Pěvecká a pohybová čísla v podání vdavekchtivých sester Gábinky a Málinky diváka překvapí, Magdaléna Borová a Pavlína Štorková podávají skvělé výkony.

Drápy a krev? Pohádková drsnost dětem neškodí, míní David Prachař

Cukrovou vatou a kýčem ulepený cirkus pak také stojí v atraktivním kontrastu ke sterilnímu prostředí strašidelného zvířecího sídla. Studeně šedou stěnu zde netvor v podání Davida Prachaře přikrášlil pouze drápanci a zaschlou krví.

Mdlý svit zářivek se pak teple rozbliká jen v momentě, kdy zrůda vyjeví své city ke Krásce. Scéna se Lucii Škándíkové vyvedla. Dokonce tak, že se doplňující děsivost Prachařova kostýmu zdá být až předimenzovaná. Znetvořená tvář, vratké chůdy, jedna horní končetina střihoruká...

A druhá s akustickou rukavicí, díky které Prachař moduluje svůj hlas i dech do děsivých hloubek či jedním gestem vyvolá ohlušující detonaci. Těch hřmotných zvuků a řevu je však na jeden obraz až moc.

Po prvotním ohromení, které doslova zavrtá do sedačky, si totiž divák zvykne a neustále se opakující rukavicové poryvy se tak rychle stanou otravnými. Méně by zde rozhodně bylo více, Prachaře kostým především omezuje a jeho postava nemá kam gradovat. Povedeným nápadem je naopak obklopující černá suita tanečníků, která pocity Zvířete vyjadřuje v působivých a přirozených pohybech.

Kráska a zvíře

40 %

Národní divadlo

premiéra 10. ledna 2022

režie: Daniel Špinar

hrají: Anna Fialová, David Prachař, Vladislav Beneš, Pavlína Štorková, Magdaléna Borová, Filip Kaňkovský, Jana Boušková / Jana Preissová, František Němec / Jiří Štěpnička, Francesca Amante / Martina Illichová / Kamila Mottlová / Kristýna Stránská / Klára Tilcerová / Veronika Tököly, Vojtěch Fülep / Michal Toman

Tvůrcům se v programu docela podařilo vysvětlit myšlenku, proč se ve finále v Národním divadle děsivé Zvíře nemění v krásného prince. Téma lásky a krásy nabízí mnoho otázek a mnoho podob.

Nic tedy proti citu lepé dívky ke zdatnému šedesátníkovi, ovšem finální moment díky tomu vyvolával v publiku spíše smích než žádoucí okouzlení. Pointa takového kroku (a vlastně i pravý důvod obsazení Davida Prachaře) tak přímo z jeviště jasná není a spíše uniká.

Kráska a zvíře tedy nabízí pouze velkou podívanou a přehlídku možností, čeho všeho je současné divadlo schopno dosáhnout. Víc asi nic, Špinarova podobně stavěná Manon Lescaut odvedla lepší práci. 

A vzhledem k tomu, že Národní divadlo (patrně pro děsivé ztvárnění netvora) doporučuje návštěvu divákům starším deseti let, vtírá se ještě jedna závěrečná otázka: Pro koho je vlastně novinka naší první scény určená?