Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Krása Johnnyho Cashe, zrozená z bolesti

  1:00aktualizováno  1:00
Ještě před pár měsíci se zdálo, že posledním dílem v nepřeberné řadě desek countryového génia Johnnyho Cashe je album My Mother’s Hymn Book.

Je to zpěvákem úmyslně vybraná kolekce zbožných písní z matčina zpěvníku – toho, který dává ve filmu Walk The Line svému synovi na cestu ke slávě.

Letos 4. června se však na trhu objevila ještě deska, American V: A Hundred Highways, jež má být tím posledním, co zpěvák, už upoutaný na kolečkovém křesle, natočil.

Producent Rick Rubin říká, že Cash se do studia v letech 2002–2003 několikrát vrátil, snad aby si ukrátil čekání na vlastní konec zvláště po tom, co zemřela jeho žena June Carterová.

Cashova výjimečnost je v tom, že zpěvák, dlouhá léta posedlý písněmi s tématem smrti, desku cílevědomě připravoval jako naplnění toho, o čem léta zpívával.

Ohlas série Americana ukazuje od roku 1994, kdy vyšel první díl, že astmatem trpící Cash jako fyzicky zničený šedesátník paradoxně dokázal oslovit mladé publikum, které fascinovala jeho vůle dokumentovat hudbou vlastní zánik.

Cashovo čekání na smrt není tak vzdálené od konců Jima Morrisona či Kurta Cobaina, je dokonce bolestnější svou délkou a fyzickou bezmocí.

Album po albu je znát, jak ztrácí sílu a choulí se do stařecké samoty, v níž hledá duchovní smysl své životní pouti. Pátý díl, to už je vyčerpaný, zlomený hlas ze záhrobí.

Cash na něj vybral pár písní, které chtěl, ale nestihl zazpívat, a dokonce svůj poslední vlastní song s obrazem pískajícího vlaku číslo 309, který ho v rakvi odváží na poslední cestu.

Řada skladeb v sobě obsahuje téma odjezdu nebo odchodu, i když v tak známých písních, jako je Springsteenova Further Up (On The Road), nebo ve Four Strong Winds, jíž proslavila Joan Baezová, jsme to odjakživa vnímali jako milostné loučení.

Úhel takového předsmrtného pohledu na skladby spojené s mládím je v moderní populární hudbě něčím novým. A Hundred Highways na jedné straně dráždí zpěvákovou vůlí až do poslední chvíle cosi sdělovat, vůlí, která je i přes zřetelnou bolest velkým vítězstvím.

Na druhé straně ukazuje, že v mnoha písních a v jejich často velmi jednoduchých slovech je ukryto mnohem víc, než vůbec tušíme. Krása desky je i v její jednoduchosti.

Rubin ke Cashovu zpěvu vkusně občas přidal jen pár akustických kytar, klávesy nebo violoncello. Jen tím podtrhl myšlenku, která se v různých obměnách opakuje od antiky až dodnes, že krása se rodí z bolesti.


JOHNNY CASH - A Hundred Highways
Universal Music, délka CD 42:53
Hodnocení MF DNES:

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Nový šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov
Dojal mne zármutek hudebníků, říká nový šéf filharmonie Semjon Byčkov

Česká filharmonie má nového šéfdirigenta po zesnulém Jiřím Bělohlávkovi. Stal se jím světoznámý rusko-americký umělec Semjon Byčkov, který dnes podepsal...  celý článek

Kapela Inekafe
VIDEO: Slovenští Inekafe se v klipu vydávají na neznámou planetu

Skupina Inekafe letos oslavuje 22 let existence. Při té příležitosti vydává kompilaci největších hitů, připravuje se na prosincové česko-slovenské turné a...  celý článek

Magdalena Kožená a tanečník flamenka Antonio El Pipa si v Rudolfinu společně...
GLOSÁŘ: Kožená tančila flamenco, hvězdný tenorista hrál na kytaru

Bylo by to jistě atraktivní, přesto se mezzosopranistka Magdalena Kožená a peruánský tenorista Juan Diego Flórez nesešli na jednom koncertě. V Praze vystoupili...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.