Režisér Doby ledové Chris Wedge a hudební skladatel Danny Elfman se na oscarových večerech potkávají mezi nominovanými. Těžko však říci, zda je tak daleko zavede i společná práce Království lesních strážců, která v sobotu vstupuje do českých kin. Animace ve 3D pohádku přímo předurčuje pro víkendové rodinné výpravy; ostatně do říše snových bytostí se smí vstupovat jen s dětmi a po špičkách, protože pod každým listem se může skrývat maličké něžné stvoření.
Poetická křehkost hravých postaviček patří k nejsilnějším stránkám příběhu, který si samozřejmě neodpustí povinnou porci ekologického školení. Les, v němž se právě schyluje k mocenskému převratu, je protkán kamerami a čidly posedlého vědce, který kvůli své teorii o neviditelných tvorech zanedbal vlastní rodinu. Ale teď za ním po smrti své maminky přijíždí jeho dcera, typicky městská teenagerka, která na zázraky nevěří. Dokud se sama nestane součástí soubojů o vládu v říši ticha a jehličí.
Tradiční magnety dětské zábavy, totiž vzdušné honičky s prostorovou iluzí, nemohou ani tady chybět, nicméně dospělejší divák si naopak vychutná spíše to, co pohádku z její žánrové rodiny vyčleňuje, totiž podmanivou výtvarnou originalitu. Týká se jak pozadí, tak hrdinů a jejich společenské hierarchie. Zatímco armáda zla připomíná své kolegy ze Svěrákova Kukyho včetně odstínů černé, šedé či hnědé, laskavá královna a jí oddaný lid se vybarvují od pastelových až k neonovým tónům. A některé obrazy v čele s leknínovým polem si zaslouží výraz čarokrásné.
Zápletka je sice tradiční včetně vytloukání akce humorem a naopak, ale zabírá. A soustředěný nápor "přírodní" zeleně působí kupodivu i z plátna blahodárně.
