Pěvkyně přednese 25. května v Rudolfinu za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod vedením svého manžela Friedricha Haidera árie z oper Wolfganga Amadea Mozarta (Divadelní ředitel, Únos ze serailu), Gaetana Donizettiho (Roberto Devereux, Lucia di Lammermoor), Vincenza Belliniho (Norma, Beatrice di Tenda) a Ermanna Wolf-Ferrariho (Il segreto di Susanna).
Edita Gruberová se narodila v roce 1946 v Bratislavě v maďarsko-německé rodině. Studovala bratislavskou konzervatoř a posléze Vysokou školu múzických umení, během studií zpívala ve folklorním souboru Lúčnica.
V opeře debutovala v Bratislavě roku 1968 jako Rosina v Lazebníku sevillském Gioacchina Rossiniho, následující dva roky byla v angažmá v banskobystrickém divadle J. G. Tajovského.
V roce 1970 slavila úspěch jako Královna noci v Mozartově Kouzelné flétně na prknech Vídeňské státní opery, na jehož základě se následujícího roku rozhodla k emigraci z normalizačního Československa. Přijala angažmá ve Vídni a v následujících letech pohostinsky vystupovala i na řadě dalších světových operních jevišť.
V roli Královny noci, která patří k jejím "parádním číslům", debutovala roku 1977 v newyorské Metropolitní opeře, na prestižním salcburském festivalu se téhož roku představila ve Verdiho Donu Carlosovi, řízeném Herbertem von Karajanem.
Roku 1982 byla Edita Gruberová hlavní partnerkou Luciana Pavarottiho ve zfilmované opeře Giuseppa Verdiho Rigoletto. V 80. letech stála pěvkyně i na prestižních jevištích v londýnské Covent Garden, milánské La Scaly a dalších.
Edita Gruberová natočila řadu operních nahrávek včetně kompletních oper, stejně jako se podílela na mnoha jejich televizních a filmových zpracováních, jež jsou k dispozici na nosičích DVD.
Na jejím projevu odborníci vždy vysoko hodnotili zejména čistotu tónu a vynikající výšky, které ji předurčovaly k perfektnímu zvládnutí koloraturních partů - fanoušky je ostatně dodnes nazývána "královnou koloratury". V současné době je doménou Edity Gruberové především technika bel canto.
