"Jsou to přece také spisovatelé," reaguje Allén na záludnou otázku od krajana a dramatika Enquista, zda na Nobelovu cenu ještě vůbec mohou pomýšlet švédští literáti. Nicméně připouští, že bylo období, kdy byli Švédi vědomě diskriminováni.
"Samozřejmě že přístup akademie procházel vývojem - tak, jak se obecně měnil i názor na literaturu," pokračuje Sture Allén.
Například po období velkých stylistů ve třicátých letech, kdy byli kromě jiných oceněni Sinclair Lewis a John Galsworthy, následovala éra průkopníků, již symbolizují Nobelovy ceny pro T. S. Eliota a Wiliama Faulknera. A ocenění pro Jaroslava Seiferta spadá do údobí takzvaného pragmatismu. "Tehdy akademie hledala vynikající, ale přesto obecně méně známé autory," dodává. Heslo současné etapy zní: Zpátky ke světu. "Má to symbolizovat co největší otevřenost žánrovou, kulturní, jazykovou." A proč je členů Švédské akademie právě osmnáct? "Akademii založil v roce 1786 švédský král Gustav III. Měla být dvacetičlenná, ale jemu se nelíbil zvuk čísla dvacet," vysvětluje Allén a pro ilustraci vyslovuje ono švédské slovo, které opravdu nezní nijak pateticky, ale spíše huhlavě. "A tak nás je osmnáct," uzavírá stálý sekretář Švédské akademie.