Jan Merta má pověst tichého introverta, který na velká plátna nepřenáší to, co vidí kolem sebe, ale to, co vidí v sobě. Umí zhmotnit vzpomínky, které se v dialogu s návštěvníkem výstavy stávají vzácným mechanismem se schopností otvírat zasutá místa v lidském mozku.
Těžiště jeho tvorby spadá do 80. let, ale i nové Mertovy obrazy jsou subtilní ve své monumentálnosti – málokdo dokáže na třímetrové plátno přenést vlající průsvitnou roušku či znázornit výmalbu schodiště, kterou vídal jako malý. Mezi abstrakcí a konkrétní malbou leží země Jana Merty, plná pokory, respektu, meditace a vzpomínek.
Alegorie i morality
Výstava přináší zejména průřez mladší Mertovou tvorbou. Zatímco poslední přehlídka jeho děl, která proběhla před čtyřmi lety v Moravské galerii v Brně, končila rokem 2005, ta současná na ni v podstatě navazuje. Umělec je konkrétnější, vystavuje i několik doslovnějších portrétů a také plastiky nazvané 11 alegorií.
Ukazují malíře jako člověka se smyslem pro humor, který věci denní potřeby či běžné předměty používá v (umělecky) nových situacích a ironizuje je. Jedenáct je i menších čtvercových obrazů, které Merta poprvé vystavil v brněnské soukromé galerii Na bidýlku u nedávno zesnulého Karla Tutsche pod názvem 11 moralit.
Jako pocta sběrateli a milovníkovi umění ve Wannieck Gallery promlouvají nejenom obrazy, ale i texty, které stupňují jejich dojem.
Místy navíc Merta komentuje ve vyvěšených textech i jednotlivé obrazy a dává tak divákům návod, jak je číst.
Nejde přitom o porušení divácké svobody či o vnucování tam, kde by měla hrát roli vlastní fantazie – příběhy a vzpomínky na konkrétní situace jen ilustrují moment vzniku představy o obraze, nikoli obrazu samotného.
Není to žádná komplikovaná filozofie, ale sympaticky obyčejné zážitky, které se člověku vracejí ve snech, ale jsou těžko sdělitelné. V takovém případě je obraz tím nejnosnějším médiem. Konkrétně? Každý kluk má vzpomínku na školní záchodky, na partu, jež se v nich schází, na to všechno, co se tam děje o přestávkách.
A Merta to všechno dokáže přenést do výsostně svébytné podoby, kde obrazem zdi a žlabu vyvolá vzpomínku na kus lidského života se všemi sociálními vazbami, příkořími i přátelstvími.
Po jeho stopách
Výstava ve Wannieck Gallery je ještě umocněna životopisnými fotografiemi Martina Poláka a Lukáše Jasanského, kteří v místní Galerii na mostě (tedy přímo nad Mertovými malbami) sestavili jakousi exkurzi po Mertových srdečních místech, počínaje pohledem na rodný Šumperk přes kostel husitského sboru, kde působil malířův otec, až po letní byt i jeho ateliér.
Jeden z Mertových obrazů nese nápis "Bůh nemá jméno. Ani Bůh." Jako by Bůh byl ve všech těch místech na fotografiích, ve všech Mertových obrazech, a dokonce i v tom žlabu na klučičích
záchodcích.
Jan Merta: Výstava
Wannieck Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno,
Výstava trvá do 31. ledna 2010
Hodnocení MF DNES: 80 %
