RECENZE: To mi podrž předkus. Atrakcím Kouzelného parku chybí jen smích

Na animované filmy se u nás prostě chodí, ať jde o průkopnické práce Pixaru, sériové hity typu Jak vycvičit draka, nebo kolovrátkové ruské variace Andersena. Tudíž si rodinné výpravy v kinech jistě najdou i premiérový Kouzelný park.

Třebaže k zázrakům rozhodně nepatří a na hony z něj čiší styl televizních grotesek koprodukční dětské stanice Nickelodeon. Ostatně i režisér David Feiss se věnoval vesměs televizním seriálům, než natočil čtvrtý díl Lovecké sezóny s podtitulem Strašpytel.

Ve své novince, jejíž scénář vytvořili Josh Appelbaum a André Nemec podepsaní i pod akčním filmem Mission: Impossible – Ghost Protocol, vypráví o pohádkovém lunaparku řízeném mluvícími zvířaty, který se zrodil z představivosti malé školačky a její maminky. Když se nad rodinnou idylou stáhnou mračna a dívce hrozí předčasná dospělost, smráká se i nad zábavním parkem, takže vedle jeho obyvatel musí dívka zachránit i dar fantazie.

Hezké poselství má ovšem několik vad. Zábavní říši nebuduje na originalitě, nýbrž na napodobeninách od Disneylandu po matějskou pouť. Veškerá akce se týká právě a pouze letů, jízd i pádů prostřednictvím jednotlivých atrakcí, počínaje medvědem na horské dráze a konče toboganem z barevných brček.

Kouzelný park

40 %

USA / Španělsko, 2019, 85 min

Režie: David Feiss

Scénář: Josh Appelbaum, André Nemec

Hrají: Mila Kunis, Jennifer Garner, Matthew Broderick, Jeffrey Tambor, Ken Jeong, Kenan Thompson, John Oliver

Kinobox: 61 %

IMDb: 5.8

Rovněž nepřátelé hrdinů nosí odvozenou podobu včetně opičích zombíků či kovového monstra. A zatímco na melodramatické slzy se v Kouzelném parku sází až nadmíru, humor tu citelně chybí. V původním znění se sešly hvězdy jako Mila Kunisová, Jennifer Garnerová či Matthew Broderick, u českého dabingu profesionálové typu Ivany Korolové či bratrů Kryštofa a Matěje Hádkových, ale dialog jim žádné zvláštní příležitosti neposkytuje, leda pár slovních hříček „to mi podrž předkus“.

Postavičky jsou totiž spíše univerzálně milé než osobitě duchaplné, zvláště v očích dospělých, kteří najdou vzácné záchytné body jako medvědovu chorobnou spavost nebo dikobraza trousícího encyklopedická moudra.

Výchovná linka kromě základního sdělení o vnitřním světélku zahrne ještě poučku, že hrát si rozhodně neznamená rozbořit sousedův plot, a po výtvarné stránce se Kouzelný park snadno zamění s jakoukoli počítačovou animací, v níž se sprejová barevnost násobí zlatým prachem ohňostrojů.