Jakkoliv si to užíváte, je mezi vámi zeď. Zeď obřího pódia, davů a prostoru, ve kterém se koncert odehrává. Ale jistě, přesto jde o zážitek.
Potom jdete do malého klubu, zde konkrétně do pražského Roxy, kde smrad z cigaretového dýmu hned zkraje práskne do očí, až vyhrknou slzy, na pódium se jen tak vejde kapela a se světelnými efekty nevykouzlíte to, co v obrovské hale a s milionovou produkcí v zádech.
Jenže když sem přijede britská kapela Kosheen, stane se zázrak. Nedělní (a předpokládám i včerejší) večer je toho důkazem. Britové zahráli osvědčené hity i novinky z čerstvé desky Damage.
Oplácaná zpěvačka Sian Evansová dávkovala uhrančivé charizma a bezchybný vokál jako z kulometu s nevysychajícím zásobníkem. I když jste nechtěli, museli jste tančit. Když diva zvolala „díky za vaši energii“, rozpálená těla jako by jí odpovídala: Ne, to my děkujem.
