"Nakonec vyšlehly zuřivé plameny, kapitán padl a sklesle upustil palici. V tom okamžiku se z dálky ozval hlasitý bojový křik. Vesničané zabili zbytek banditů." To je výňatek z knihy Chlapci zahubí bandity od Kim Čong-ila, "drahého vůdce" KLDR, který zemřel v roce 2011. Kim Čong-il a jeho otec Kim Ir-sen znali moc pera a oběma je připisováno autorství dětských knih.
Kim Čong-il
"Toto je mimořádně násilná a barvitá povídka," poznamenal Christopher Richardson, který studuje severokorejskou dětskou literaturu na univerzitě v australském Sydney. "Je to příběh o reakcionářích, banditech a nenasytech číhajících v kopcích Severní Koreje, kteří napadají čestné vesničany, ztělesňující všechny tradiční hodnoty severokorejské revoluce," říká.
Hrdiny je skupina statečných mladíků, kteří proti banditům povstanou. Navzdory politickému poselství se Richardson domnívá, že by nebylo správné vyprávění, jako je toto, odbývat jednoduše jako propagandu. "Jejich čtení může být docela zábavné, mají ve skutečnosti docela dobrý děj a myslím si, že děti ani nevnímají jejich ideologický obsah," uvádí dále Richardson.
Ilustrace z korejské dětské knihy Chlapci zahubí bandity, připisované Kim Čong-ilovi
"Kdybyste podle příběhu Chlapci zahubí bandity vytvořili komiks a ukázali ho skupině šesti- či osmiletých dětí ze Západu, bláznivě by mu propadly. Milovaly by ho, protože je to přesně ten typ hloupých, násilných nesmyslů, které se líbí spoustě kluků z celého světa." Kim Čong-il rovněž napsal o literatuře pojednání, v němž jednu kapitolu zasvětil dětským knihám. Za nejlepší prostředek kritiky nepřátel státu považoval alegorii a satiru.
Zlosyni v příbězích jsou různí – v knize Chlapci zahubí bandity jsou to Korejci zavedení na scestí, kteří se chovají jako feudální páni a nepřijímají kolektivní myšlení, komunistickou revoluci a ideologii čučche hlásající absolutní soběstačnost KLDR.
Ilustrace z korejské pohádky Motýl a kohout
Ideologii severokorejské soběstačnosti a nezávislosti na zahraničních velmocích odráží i řada protiamerických pohádek jako Motýl a kohout, kterou údajně jako první sepsal zakladatel severokorejského státu Kim Ir-sen. Pohádka vypráví, jak se kohout symbolizující Spojené státy snaží zničit idylickou zahradu a tyranizovat ostatní zvířata a jak mladý kurážný motýl, reprezentující Severní Koreu, proti okupantovi povstane a situaci zachrání.
Cizí záškodníci z minulých dob vystupují i v dalším Kim Ir-senově díle Okřídlený kůň. Kniha připomíná dobu, kdy zemi ohrožovali japonští nájezdníci, a nelichotivými popisy a ilustracemi se vysmívá samurajům. V tomto případě přichází na pomoc baculaté dítě na létajícím koni, ochotné obětovat vlastní život pro svou vesnici.
Kim Čong-un
Stávající vůdce Kim Čong-un si uvědomuje, že rovněž potřebuje najít způsob, jak si udržet loajalitu dětí a mládeže. Investoval proto mimo jiné do nového akvaparku či do kin. Občas přitom nechá proniknout do země i západní vlivy. Státní televize v posledních letech odvysílala několik západních kreslených filmů jako Madagaskar a před dvěma lety na koncertě místní dívčí kapely Moranbong tančily postavičky z disneyovek.
Podle Richardsona bylo toto rozhodnutí vpustit zahraniční kulturu do KLDR revoluční, ale nemělo dlouhého trvání. "Od té doby se víceméně vše vrátilo ke starým pořádkům. Stát je velmi paranoidní, co se týče vlivu zahraniční dětské kultury, a věří, že lidem postačí, když jim dá jen přičichnout k životu na Západě," podotkl Richardson.
Literáti mezi západními státníkyPsaní knih pro děti není specialitou pouze korejských diktátorů. I česká historie má mezi státníky dva prezidenty s ambicemi oslovit dětského čtenáře literaturou. Prvním byl druhý komunistický prezident Antonín Zápotocký, který je autorem knihy Barunka, vyprávějící o "krutém životě chudého lidu" před komunistickým převratem. Druhým pak Václav Havel, který napsal jediné dílko pro děti, jazykově hravé vyprávění Pižďuchové. Literaturu pro děti ovšem mají ve své bibliografii i američtí prezidentni. Například Jimmy Carter napsal dětskou knihu The Little Baby Snoogle-Fleejer a současný prezident Barack Obama je autorem Of Thee I Sing: A Letter to My Daughters. |
