Brněnští inscenátoři chtějí tento pohled změnit. "Za těch sedmapadesát let od premiéry se zcela obrátila všechna znaménka ve hře. Postava, která byla napsaná jako negativní, se nyní jeví jako oběť. Kdo měl být vzorem nového člověka, je pozér, srab a udavač," poznamenala dramaturgyně Vendula Borůvková.
Příběh Pařeniště se točí kolem manželského páru, který rozdělí politika. Žena si z první republiky nese ideály demokracie, muž se naopak stává zapáleným komunistou a udavačem.
Režisér Jan Antonín Pitínský se rozporuplného scénáře zastává. Pařeniště je podle něho skvostně napsanou hrou, která má hluboce propracované postavy.
"Takové hry se už nepíšou. Jde o text z padesátých let, ale my se snažíme, aby to byla hra současná. Půjde o směsici od Hitchcocka až k Ibsenovi," tvrdí Pitínský.
Uvedení vyšlo až napodruhé
HaDivadlo chtělo uvést kritizované Pařeniště už loni na podzim. Burianova dcera Kateřina tenkrát nedala k uvedení hry souhlas. A nešlo jí jen o umělecký propad autora a jeho zjevné přitakání strašným justičním kolotočům s Miladou Horákovou a Závišem Kalandrou.
Ve hře odhalil i intimní rodinné souvislosti. "V hlavní ženské postavě Burian velmi nelichotivě zobrazil svou druhou ženu. Při premiéře 15. září 1950 ji navíc hrála jeho nová partnerka a budoucí třetí manželka," vysvětlil umělecký šéf souboru Luboš Balák.
Herečka Kateřina Burianová je dcerou karikované ženy a jako poloviční dědička práv původně s uvedením nesouhlasila.
Písničkář otcovu hru shodil, komunisté zakázali
Další dramatikův potomek, písničkář Jan Burian, otcův scénář před časem označil jako špatnou hru. Brněnská inscenace může podle něho do polopravd a dohadů o démonizovaném kusu přinést větší jasno a hlavně rozvířit o Pařeništi užitečnou diskuzi.
Burian si hrou, která se měla zalíbit stalinistickým mocipánům, paradoxně naběhl. Komunistickým aparátčíkům nakonec nebyla pochuti.
Za několik měsíců po uvedení, jak upozorňují brněnští inscenátoři, provedl autor veřejnou "sebekritiku", od kusu se distancoval a hru ještě v roce premiéry stáhnul.
Podle Pitínského text může vypovědět o trýzni a úzkosti, která doléhala v přízračných padesátých letech na intelektuální elitu. "Mohli jsme zvolit současný pohled na tu dobu, ale Pařeniště je více než autentické," dodala Borůvková.
Interiér vily Tugendhat
Inscenační tým Pitínského při druhém zkoušení používá také zcela jinou scénografii než při plánovaném zářijovém uvedení Pařeniště. V inscenaci se objeví také filmové záběry z honosného interiéru slavné brněnské vily Tugendhat.
Nové Pařeniště tvoří v HaDivadle další díl cyklu Proměny 20. století. Burianovo zavrhované i zavržené dílo, které mělo v roce 1950 zhruba dvě desítky repríz, se od té doby v tuzemsku znovu nikdy nehrálo.
Emil František BurianDivadelník a muzikant E. F. Burian žil v letech 1904 až 1959 a patřil za první republiky k čelním představitelům levicové avantgardy. Jeho tehdejší dílo je dodnes vysoce ceněno. Po druhé světové válce, kterou strávil v koncentračních a pracovních táborech, agitoval pro komunistickou stranu a získal vlivné posty v kulturní sféře. V 50. letech se stal jedním z nejhorlivějších zastánců nového zřízení. Z těchto ideálů částečně vystřízlivěl až před smrtí. Divadelní vědci se domnívají, že autora mohl k sepsání Pařeniště vést strach, aby se sám nestal obětí perzekuce. |
