Boudník patří svými nekonvenčními metodami právem k hlavním postavám českého undergroundu padesátých a šedesátých let. Výstavní lahůdkou je uvedení zatím neznámé fotografické tvorby a monotypů.
"Výstava zahrnuje celou jeho tvorbu kromě 40. let, která považuji za dobu začátků. Teprve od roku 1955 začal uplatňovat abstrakci a Boudník se stal takovým, jakého ho dnes známe," řekl ČTK kurátor výstavy Zdeňek Primus.
K výstavě vychází v nakladatelství Gallery publikace. Výstavu pořádá Správa Pražského hradu a potrvá od 25. června do 12. září 2004, denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.
Vladimír Boudník se narodil 17. března 1924 v Praze. Po válce studoval střední grafickou školu a v jeho raných pracích se objevovala především naturalistická protiválečná tématika.
V roce 1952 nastoupil do vysočanského ČKD a právě továrenské prostředí se stalo jednou z jeho inspiračních múz. Sbíral různý dílenský odpad a pomocí autogenu, kladiva a jiných nástrojů ho proměňoval v umění.
Tvůrce explozionalismu
V továrně Boudník objevil a rozvinul i řadu jiných nových postupů a technik.
Dělal sazové kresby na skle, fotogramy, ale především strukturální a magnetickou grafiku. Struktury vytvářel s využitím písku, textilií, provázků, papírových ústřižků, které upevňoval pomocí laků.
Stvořil teorii explozionalismu. Založil tím zároveň nový umělecký směr, jehož se stal jediným důsledným a nenapodobitelným reprezentantem. Stejně jako pováleční avantgardní umělci v západní Evropě a v Americe, Boudník odmítl realismus, figurativnost a vyprávění příběhů.
Posláním jeho explozionalismu byla obroda života a světa tvořivou explozivní silou fantazie. Chtěl zahltit svět uměním plným asociativních emocí a tím z něj vyhnat ďábla. Jedinou a nejlepší cestou k tomu bylo abstraktní umění.
Součástí Boudníkova explozionalismu byly pouliční akce. Chtěl naučit obyčejné lidi vidět umění kolem sebe a rozumět mu. Pořádal setkání občanů před oprýskanými zdmi a na nich jim vysvětloval své vize.
"Pivní přátelství"s Hrabalem a Bondym
V kladenské ocelárně se seznámil s pozdějším celoživotním přítelem Bohumilem Hrabalem. Pro Hrabala se potom Boudník stával postavou jeho literárních výtvorů, jako například Něžný barbar nebo Perličky na dně.
K této dvojici později přibyla další postava - Egon Bondy, vznikla tak významná trojice, které se dnes jinak neřekne, než "velká libeňská trojka". Postavy libeňského undergroundu neúnavně rozvíjely pivní mystiku a avantgardní tvorbu.
V okruhu se objevovali také například výtvarníci Oldřich Hamera, Josef Hampl, Lubomír Přibyl nebo Vladislav Merhaut.
Kromě výtvarné činnosti se zabýval i literaturu, jeho básně vycházely v samizdatu. V roce 1966 se ještě objevil jako herec v povídkovém filmu Bohumila Hrabala a Věry Chytilové „Perličky na dně”, v povídce „Automat svět” zpodobnil sám sebe. Byl to však jeden z jeho posledních uměleckých počinů.
Na začátku prosince roku 1968 připravil Vladimír Boudník po letech vlastní výstavu ve vinárně Viola. 5. prosince ho však našli v jeho pokojíku oběšeného.
 Vladimír Boudník - bez názvu, (Varhany přetištěny Aktem ženy), 1966, dřevořez se suchou jehlou, 506 x 278 mm |
