Hudebním fanouškům začíná hodně náročný týden, který nabídne spoustu odlišných amerických pohledů na to, co je to dnes rock. V Praze sice zahrají i známější jména jako buřič Marilyn Manson či poppunkoví Blink-182 (více zde), ovšem Queens of the Stone Age rozhodně patří k těm, jejichž hudba se jen tak neoposlouchá a jejichž koncerty neznějí předvídatelně jako přes kopírák.
Hráli u nás sice před rokem na festivalu Rock for People a přijíždějí v rámci turné ke stejné desce pojmenované Like Clockwork, ale Queens Of The Stone Age platí se svým kalifornskou pouští nasáklým zvukem za jedny z posledních rockových mohykánů, kteří ještě mají co říct. Umějí totiž v mnoha směrech vyčerpanému žánru poháněnému kytarovými riffy, psychedelií a poctivým hráčstvím udávat směr, naléhavost, zajímavost, a vůbec k němu přistupovat čerstvě. Nadšené recenze loňského koncertu i zmíněné desky mluví za vše.
„Svou hudbu zatěžkanou působivými bluesovými linkami dokázali i naživo předvést tak, že jí nešlo nepodlehnout, i když rozhodně nehrají prvoplánové šlágry. Hudebnicky, pěvecky i energií výtečný koncert, který festivalový dav elektrizoval, měl jediný problém - byl příliš krátký na to, aby emotivní muzika stihla zapůsobit, jak by mohla, kdyby byl čas nechat si ji v sobě rozležet,“ psala MF DNES loni o vystoupení, za něž dostali známku devadesát procent.
S albem, na které přizvali tak rozdílné hosty, jako jsou Dave Grohl z Foo Fighters a Elton John, který se přidal na klavír, dosáhli na vrchol vlastní tvorby, ale taky zahájili období nečekané vyrovnanosti. Pro kapelu je to docela nová situace - vždy patřili mezi party obklopené aurou toho nádherně stupidního rockového egomaniactví, které fanoušci zbožňují.
Královny doby kamenné
Za píseň Feel Good Hit of the Summer jim kvůli propagaci drog málem stáhli album z klíčového amerického obchodního řetězce Wal Mart, baskytaristu Nicka Oliveriho zatkli v Brazílii, když na Rock in Rio hrál nahý, jen s nástrojem přes genitálie. A Josh Homme ho o několik let později z kapely vyrazil, když začal po publiku házet prázdné sklenice od piva kvůli tomu, že se „lidi dost nebavili“. O jejich patrně nejslavnější desce Songs for Deaf frontman prohlásil, že působí jako „blesk v láhvi“ a kapela že byla u nahrávání extrémně rozbitá. „I mně to zní jako nahrávka šílence,“ pronesl Homme o desce, na níž písně střídají podivná rádiová intermezza, která měla simulovat lynchovský výlet z Los Angeles ke slavnému Joshua Tree.
I přes své démony se Queens of the Stone Age vydrželi soustředit hlavně na hudbu. Svědčí o tom zážitek z jejich vůbec prvního turné po Evropě, na německém festivalu Rock Am Ring. „Byl to nejhorší koncert, jaký jsme kdy odehráli,“ vysvětloval Homme, který si společně s ostatními tehdejšími členy kapely nechal vytetovat přesný čas hraní, tedy Freitag 4:15, aby to „bolelo tak, že na tu strašnou zkušenost“ nezapomenou.
Touha vyvíjet se je patrná i z jejich názvu, v němž se čistě mužská parta prohlásila za královny doby kamenné. „Králové by znělo moc mačisticky. Králové doby kamenné nosili brnění, sekery a zápasili. Královny doby kamenné si zatím vyrážely s kamarádkami. Rocková muzika by měla být dostatečně tvrdá pro kluky a přitom dost sladká pro holky. Tak jsou spokojení všichni a je to větší mejdan,“ definoval Homme kdysi svou kapelu.
