Na osmdesáti panelech se odvíjí příběh z konce předminulého a počátku minulého století, příběh Prahy, která na troskách mocnářství získávala sebevědomí metropole tří kultur.
Kolem roku 1900 v ní žilo 450 tisíc obyvatel, z toho 92 procent Čechů a 7,2 procenta Němců. Ti první demonstrovali svou převahu i v reprezentativních stavbách, ti druzí ztráceli na politickém vlivu, ale nikoli kulturně.
Soužití to nebylo vždy snadné a výstava naštěstí do nostalgie nepropadá, byť i mýty jsou jejím tématem - jeden z oddílů se jmenuje Národnostní nesnášenlivost a antisemitismus. Ilustruje ho mimo jiné štvavá jízdenka: "Praha - Jeruzalém pro Židy jednosměrně, pátou třídou, v dobytčáku".
Na druhou stranu je tu i setkávání a obohacování: z jednoho jazyka do druhého se "přelévala" slova a obraty, nechybějí portréty osobností, které porozumění usnadňovaly. Z nejznámějších: Max Brod, Paul Eisner, Rudolf Fuchs, který do němčiny přeložil Bezručovy Slezské písně.
Franz Werfel k nim napsal dodnes citovanou předmluvu. Výstava je odborně uznávaná, jelikož poměrně rovnocenně a promyšleně představuje všechny elementy, které v Praze (ko)existovaly.
Poskytuje základní rámec, všímá si poutavých aspektů (zobrazování českých žen německými autory) a detailů (např. plakát k turné Karla Krause či Werfelova pohlednice z fronty). Jistá klipovitost je vzhledem k tématu asi nevyhnutelná.
Výstavu připravilo roku 2001 Středoevropské centrum Technické univerzity v Drážďanech a koncipovalo ji jako putovní. Paradoxně o výstavu prý Praha zájem moc nejevila. Změna nastala po vzniku Pražského domu autorů německého jazyka, který se o přesun zasadil.
Cestovní odlehčenost expozice však žádá kompromisy: dokumenty a umělecké artefakty se tu vyskytují zploštěle, přefoceně. Němci v panelech i prospektech používají němčinu i češtinu, jenže jeden jazyk vždy musí být první a nejméně z poloviny je to němčina.
Číst si v úrovni kolen bílé české popisky, nadto na světlém podkladě, vyžaduje věru nasazení - na vernisáži ho mnozí návštěvníci neměli. Nejšťastnější není ani překlad, který úporně zachovává německou syntaxi a nevyvaroval se poklesků - Staré Město třeba píše s malým m.
Tripolis Praga
Pražská moderna kolem roku 1900. Novoměstská radnice, Praha 2.Výstava trvá do 28. srpna, vstupné 40 korun.
Hodnocení: 50 %