Portrét vtipného, zručného autora, jenž svou intelektuální nadřazeností a potřebou mluvit v bonmotech leze svým nejbližším pěkně na nervy. V Divadle na Vinohradech obsadila režisérka Jana Kališová do této role Martina Stropnického.
Na první pohled typická wildeovská konverzační komedie žonglující s tématem nevěry v zrcadlovém světě reálného života a divadelní fikce, v druhém plánu moralita o nenahraditelnosti lásky.
Protivníkem Henryho je mladík Brodie (Martin Davídek v alternaci s Danielem Bambasem), kterého po většinu hry na jevišti nespatříme z jednoduchého důvodu, že sedí v kriminále. Dneska bychom řekli anarchista, prostě levicový výtržník, za jehož propuštění se angažuje Henryho druhá žena, herečka Anni, v podání Vendulky Křížové.
V její postavě Stoppard ironizuje idealistické nadšení bojovnic se syndromem Johanky z Arku. Anni donutí Henryho, aby přepsal Brodieho diletantský pokus o televizní scénář, a nakonec se zaplete s hereckým partnerem, který jen kvůli ní vezme roli v této levicové agitce. Pointu hry netřeba vyzrazovat, nicméně dramatik Henry alias Stoppard v ní nedopadne nejhůře.
Inscenace Jany Kališové představuje v kontextu vinohradského repertoáru přijatelný kompromis. Naplňuje komediálně zábavnou rovinu hry, aniž cítí potřebu se omlouvat za její intelektuální konstrukci. Chronickou bolestí inscenací anglické dramatiky jsou však tendence k psychologickému vybarvování figur, které mnohomluvný text klopotně zpomalují.
Martin Stropnický má sklon lehce nesnesitelného Henryho herecky obhajovat, i v žárlivém výstupu si zachovává zbytky důstojnosti. Vendulka Křížová našponovala svou hrdinku na mučícím nástroji milostného dramatu tak, že máme téměř potřebu spoluprožívání.
Simona Postlerová a ještě trochu lépe Jan Šťastný přehledně odlišili herecký civil od konverzačního žánru. Z Barbory Petrové v úloze Henryho dcery Debbie zavanula do hlediště osvobodivá lehkomyslnost mládí. Podobná lehkost by ostatně prospěla celé inscenaci, která zbytečně dumá nad každou replikou. V divadle se pobavit, přemýšlet až cestou z něj. Jak ale takového ideálu dosáhnout?
TOM STOPPARD - To pravé
Divadlo na Vinohradech Praha. Překlad Jitka Sloupová, režie Jana Kališová j. h., dramaturgie Jolana Součková, scéna Miloň Kališ, kostýmy Jan Růžička.
