Karel Plíhal
KAREL PLÍHAL: Skříň s beduíny
Warner Music
Plíhala není nikdy dost. I pro jeho fanouška, který „má všechno“, má tahle kompilace smysl - kdyby nic jiného, tak třeba do auta. A kvůli tradičně milému a leccos z pozadí prozrazujícímu průvodnímu textu sestavovatele Jiřího Černého. I když je možná škoda, že nejde o skutečné písničkářovo „the best of“ celé jeho kariéry.
K dispozici byly pouze nahrávky z alb, vydaných po roce 1990, a to ještě nikoli z toho posledního Vzduchoprázdniny. V takových chvílích si jeden říká - to se ta vydavatelství opravdu nemohou dohodnout jako lidi? Nicméně i tak se Černému podařilo na jeden disk vměstnat 37 písniček, kromě ryze Plíhalových také ochutnávek z kainarovského projektu.
Tara Fuki
TARA FUKI: The Best Of...
Indies Scope
Výběr z pěti řadových alb, na kterých dvojice cellistek a zpěvaček de facto opsala kružnici od komornosti přes širší aranžmá zpět ke komornímu výrazu dvojice, aniž by na této trase ztratila to nejdůležitější, totiž osobitost a jaksi až absolutní křehkost, přináší dvacet skladeb.
Pro fanoušky, kteří mají všechna dosavadní alba Tara Fuki, může být motivací k pořízení si i tohoto zařazená bonusová skladba, která dosud ještě nevyšla. Jedná se o relativní kuriozitu. Zatímco totiž součástí rukopisu dvojice jsou texty v polštině, která onu zmíněnou křehkost ještě umocňuje, premiérovaná písnička V rytmu s deštěm je v jazyce českém.
Druhá tráva
ROBERT KŘESŤAN & DRUHÁ TRÁVA: To nejlepší z 25 let
Universal Music
Pětadvacetiletá kariéra kapely, jež se od původního moderního bluegrassu odchýlila k nadžánrovému výrazu a sjednocuje ji jak zejména textový rukopis jejího frontmana Roberta Křesťana, tak úcta ke kořenům a jejich invenční „ohledávání“ (v první řadě samozřejmě písničky Boba Dylana, ale také staré americké tradicionály), se v aktuálním výběru roztáhla na dvě cédéčka.
Obsahově, interpretačně a hudebně na Druhé trávě není co řešit, patří bez nadsázky mezi naše nejlepší kapely bez ohledu na žánr, což si ostatně uvědomuje i zahraničí včetně pravlasti muziky, které se soubor věnuje. Vážnou výhradu je ale třeba vznést k tomu, jak je - či vlastně není - vzpomínkové dvojalbum vypraveno. Přiložit k ohlédnutí po tak skvělé kariéře jen přeložený cár stroze potištěného papíru, který supluje booklet a neuvést dokonce ani jména muzikantů, to skoro zavání pohrdáním.
