Česká odnož tohoto uskupení vznikla v roce 2015 díky Tereze Drahoňovské a Štěpánce Jislové. Čtyři roky po založení nyní přichází s půvabně zpracovanou, růžovou publikací Komiksodějky, na kterou se složili fanoušci komiksu a kreslířek.
Knihu otevírá úvodní slovo britské spoluzakladatelky sdružení, ilustrátorky a antropoložky Nicoly Streetenové. „Původně se náš model podobal knižnímu klubu. Jednalo se o akce založené na diskusi, postupně nás ale víc a víc zajímala tvorba umělců, které jsme postupně objevovaly,“ říká a doceňuje snahu svých tuzemských následovnic pořádat každoroční sympozia.
Následují rozhovory s Lelou Geislerovou nebo Toy_Box a průlet dámskou komiksovou stopou v české, respektive československé historii. Čtenář aby se složitě probojoval k tomu nejpodstatnějšímu – dílům autorek.
Příliš podobné otázky
Namátkou je zastoupena tvorba Lenky Šimečkové, Lucie Vostárkové nebo Heleny Lasovské. Tematicky se však pevně drží problematiky genderu, sociálních rolí a definic. Jak se na ženách podepisují archetypy princezen? Jakých rozměrů dnes nabývá ženství? A tak dále.
Zdali se těmito otázkami české komiksové tvůrkyně výrazněji prosadí na kulturní scéně, se uvidí. Rozhodně však sledují, pokud ne domácí, tak světový trend. Sama Jislová však v rozhovoru popisuje, že jejich uskupení není názorově homogenní.
„Měly jsme pár hrdých feministek, ale nemalá část se od feminismu distancuje nebo má pocit, že v dnešní společnosti je jeho existence překonaná. Feminismus je dnes natolik rozšířený, že nad jeho názory a postupy nelze vynášet obecné soudy. Pro každého znamená něco jiného,“ říká.
Což je dobře, jen by to mohlo jít o něco více rozeznat i z knihy. Publikace, která bude jinak cennou a atraktivní položkou každé knihovny.