Je září 1963. Z New Yorku se do Miami na Floridě vydává rodina se třemi dětmi. Zatímco matka a dvě mladší děti dovádějí na pláži, otec se starším synem se vydají hledat jednu ženu. Teprve nedávno se od organizace, která stále ještě pomáhá s hledáním válečných uprchlíků, dozvěděli, že tu pod novým jménem žije Lea Pablanská, která z polského Belchatowa uprchla na začátku 40. let před transporty do koncentračních táborů. Hledá ji Hercko Haft, její první láska. Muž, který přežil koncentrák tak, že boxoval pro zábavu esesmanů. Boxoval o život. V těch zápasech šel totiž poražený rovnou na smrt. A Hercko, nazývaný židovská bestie, nikdy neprohrál.
Populární komiksyMezi nejprodávanější komiksy patří Exonomix a Stopa legionáře.  |
Komiks Boxer z pera německého kreslíře a scenáristy Reinharda Kleista vychází dva roky po vydání originálu i česky v překladu Aleny Pokorné.
Hercko pocházel z rodiny židovského zelináře, ale po smrti otce se rodina rozdělila, dcery pohltila Lodž a synové se živili pašováním, Herckův bratr dokázal sehnat téměř cokoli. Hercko byl jediný, kdo nakonec přežil, přestože ho už v šestnácti letech odvlekli na nucené práce a do koncentráku. Prošel několika tábory včetně Osvětimi, šel v pochodu smrti, z něhož se mu podařilo uprchnout a v lese se dočkat amerických jednotek.
Poražené čeká smrt
Už v prvním pracovním lágru v roce 1940 projevil nebývalou nezlomnost a vůli přežít. Dokázal pašovat pro dozorce cigarety, které pod jejich krytím kradl z nedalekých proviantních vagonů. A když se přišlo na to, že se umí prát bez ohledu na to, jak je podvyživený, naverbovali ho jako boxera, přestože mu při zatýkání a následném odvlečení do tábora zlomili prsty na rukou. Aniž kdy měl profesionálního trenéra nebo nějaké tušení o technice, vybojoval Hercko desítky zápasů, nejprve proti stejně zbídačeným „dobrovolníkům“, později proti skutečným boxerům, které si pro vlastní pobavení vozila na zápasy německá smetánka třetí říše. Pochopil, že poražené čeká smrt. A rozhodl se, že raději zabije, než aby byl sám zabit. Říkali mu také bestie z Javořna, protože s boxováním začal v městečku Javořno, kde byla za druhé světové války zřízena pracovní pobočka koncentračního tábora v Osvětimi, silnější vězně sem nahnali dobývat uhlí.
Kleistův černobílý román působí expresivně, naléhavě. Hercko se málokdy pozastavuje nad morálními dilematy, chce prostě přežít. Nejextrémněji je to vidět v jeho náhodném setkání s rodákem Míšou, který dělá v táboře pomocníka dozorcům a chová se ještě krutěji než oni. Když se pak s Herckem setká po válce v rodném městě, Hercko ho za jeho krutosti z pomsty málem zastřelí. A v tu chvíli mu Míša říká: „Jediné, co mělo cenu, bylo zůstat naživu. To víš stejně dobře jako já. Kdo byl bestie z Javořna?“ Hercko zuří, reflexe je na čtenáři. Životů má ale tenhle chlapec (vždyť na konci války mu bylo jen málo přes dvacet) na svědomí hodně.
Z Hercka se stal Harry
Podobně silně jako ustavičná válečná přítomnost smrti působí i Herckův americký osud, to už si začal říkat Harry. Nejprve se zdálo, že bude boxovat stejně oslnivě jako v Polsku a v Německu, ale mnohé zápasy na konci 40. let se konaly spíš pod dozorem podsvětí, než že by šlo o férové souboje. Po slavném a údajně prodaném zápase proti Rockymu Marcianovi se Hercko stáhl. Mimochodem, i Marciano začal s boxem za války, ale nikoli jako vězeň, krátil si tím dlouhé chvíle čekání na vojenský zásah u jednotky v Tichomoří. Po souboji s Marcianem se Hercko vzdal naděje, že bude tak slavný, aby se jeho jméno objevilo ve všech amerických novinách, a on tak díky tomu mohl kontaktovat svou dávnou polskou lásku Leu. Oženil se, pronajal si obchod se zeleninou, měl tři děti. A pak přišla ta zpráva z organizace pozůstalých, která i dvacet let po válce stále hledala uprchlíky.
Kleista k jeho grafickému románu inspirovala kniha nazvaná Jednou budu všechno vyprávět, kterou napsal boxerův nejstarší syn Alan, ostatně i v komiksu tahle věta zazní. Syn nechápe, proč je jeho otec takový, jaký je, pruďas se zlomeným srdcem, který v sobě nosí běsy. Právě až na cestě za Leou, když Hercko stane tváří v tvář minulosti a tuhle kapitolu po dvaceti letech uzavře, dokáže se synem o své bolesti mluvit.
Román Reinharda Kleista je strhující. Autor má za sebou pozoruhodnou komiksovou biografii Johnnyho Cashe či Fidela Castra, díky ní ho začali srovnávat s íránskou autorkou Marjane Satrapiovou. Boxera psal původně na pokračování pro Frankfurter Allgemeine Zeitung, z více než stovky stripů pak vznikla kniha, která už vyšla v sedmi jazycích. Má potenciál hollywoodského příběhu, jen s vědomím, že nejde o uměle vytvořený dramatický scénář, ale o syrový záznam šílené historie, kterou přežil jen zlomek jejích aktérů.
