Autory jsou španělský filmař a spisovatel surreálních fantazií Alejandro Jodorowsky a nedostižný francouzský kreslíř Moebius. Výjimečně pojaté je i téma, které se dvojice rozhodla zpracovat: Andělské drápky přinášejí příběh zasvěcení mladé panny do svobodného, naplněného života. Příběh napsaný a nakreslený se vším všudy. V nacpané tramvaji knihu plnou nahoty a poněkud vychýlených erotických scén radši neotvírejte.
Je to komiks, není to komiks? Rozhodně ne typu, jaký dvojice vytvořila pod slavnou hlavičkou Incal. V novince pracuje každá dvoustrana s krátkým textem a dvojicí kreseb. Text nese příběh, obraz zdůrazňuje vybrané motivy. Moebius zvolil černobílou kresbu v secesním duchu. Jeho nahé ženy jsou jemné a krásné, muži pak většinou hrůzní, brutální.
Autora zřejmě inspiroval klasik anglické secese konce devatenáctého století Aubrey Beardsley, mistr lehké a suverénní linky. Jenže zatímco Beardsley byl karikaturista, Moebius s Jodorowským vyprávějí svůj příběh závažnějším, naléhavějším tónem.
Hlavní hrdinka knihy, řečená Andělský drápek, právě pohřbila svého otce – zřejmě tyrana, který ji osobnostně nerozvíjel, ale spíš ubíjel a deformoval. Dívka se rozhodne jeho autoritě konečně vzepřít a „překročit pravidla světa“.
Sdělí vše podstatné
Vygumuje postupně všechny zákazy a povinnosti, které jí vnutily rodina, škola, společnost. Rozpustí se v kosmické věčnosti, aby se mohla znovu narodit: čistá, silná, výjimečná.
Jodorowsky líčí její proměnu básnivě, se sympatií pro tajemství nejodlehlejších koutů lidské duše. Ovšem osvobozené obrazy, jež mu vylétají z hlavy, mají pevný vědecký základ – psychoanalýzu.
Andělské drápkyAlejandro Jodorowsky Argo, 2017, 72 stran |
Andělské drápky zosobňují knihu, která má dlouhou řadu předchůdců, počínaje skandálními prózami markýze de Sade z přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Má však i své následovníky, k nejznámějším patří série Padesát odstínů autorky E. L. Jamesové.
Je dobré postavit obě publikace vedle sebe. Vynikne tak bezvýraznost jednoho a originalita druhého. Zatímco Jamesová ve svých objemných, mnohasetstránkových knihách jen mluví, Jodorowsky s Moebiem říkají na sedmdesáti stránkách vše podstatné: Dokud se nenajdeme, jsme ztraceni. Platí to o autorech, o současném světě i o čtenáři.
