Stalo se, po úspěšném Fotografovi a komiksu Alanova válka teď malé pražské nakladatelství vydává i Alanovo dětství.
S americkým válečným veteránem Alanem Copem se kreslíř Guibert seznámil v roce 1994, prý se potkali úplně náhodou, Guibert se vysloužilého vojáka zeptal na cestu na ostrově Ré, kde stařík žil. Začali si povídat, nejprve o druhé světové válce. Alanovy postřehy obyčejného pěšáka kreslíře nadchly. Začal pracovat na prvním komiksu, jenže záznamu byly desítky hodin.
Alan se narodil v roce 1925 ve Spojených státech, dětství prožil v době, kdy vrcholila krize. Přesto si i během ní dokázal najít obyčejné klukovské radosti. Po úspěchu prvně vydaného příběhu Alanova válka, jenž vypráví o bojích v Pacifiku, se Guibert vrátil v čase a popsal prvních jedenáct let chlapcova života až po smrt jeho matky. Vydání knih se však už jejich hrdina nedožil, zemřel v roce 1999.
Jako z filmu
Přesto viděl mnoho částí komiksu, z Guibertovy verze svého vlastního života byl prý nadšený. „Strávil jsem s ním nezapomenutelné chvíle. Bylo mi tehdy třicet. Nezkušený člověk vždycky ocení, když může díky někomu spatřit život s odstupu,“ vzpomínal Guibert v jednom rozhovoru.
Alan vyprávěl, Guibert naslouchal, a když potřeboval pro svůj obrázek podrobnosti, požádal staříka, aby si vybavil, jaké bylo ten den počasí, co měl zrovna na sobě, nebo jak kolem něj voněly květiny. „Měl paměť jako slon! Vždycky si vzpomněl. Možná právě proto jsem se rozhodl jeho vzpomínky vtělit do knih - abych vzdal čest jeho úžasné paměti. Mnoho lidí si na takové podrobnosti nepamatuje,“ vysvětluje autor.
Guibert je mistr. Ze zcela banálního vyprávění vybírá dynamické i dojemné momenty a rytmuje je s bravurou filmového střihače. Vznikl dokument, jenž může stát vedle velkých románů, atmosférou připomíná třeba Saroyanovu Lidskou komedii.
