Karel Gott TýTý od roku 1992 nevyhrál jen dvakrát.

Karel Gott TýTý od roku 1992 nevyhrál jen dvakrát. | foto: Michal Šula, MAFRA

KOMENTÁŘ: Proč potřebuje každá televize své vlastní ceny TýTý

  • 29
Na rovinu: osobně neznám a ani si neumím dost dobře představit člověka natolik zamilovaného do televizního pořadu nebo tváře, že si koupí časopis, vystřihne kupon, vyplní ho, nalepí na korespondenční lístek a jde ho vhodit do schránky. Tolik investic a energie – proč?

Přesto to celé roky fungovalo; i před Listopadem, dokud vysílala jedna jediná státní obrazovka, dostával vítěz divácké ankety místo dnešního zrcadélka TýTý cenu Televizní rolnička. Býval to často Karel Gott.

Až nyní dostává tradice trhliny: na jedné straně nechtějí pořadatelé do soutěže pustit internetové pořady, na straně druhé Nova, nejsilnější hráč trhu, se letos TýTý neúčastní a jedná s ostatními stanicemi o jiné podobě společných trofejí. Chystá „odborně zorganizované televizní ocenění, které bude přijatelné pro všechny velké televizní skupiny“. Co to znamená?

Že chce vyhrávat a že chce z akce, kterou v posledních letech vysílá výhradně Česká televize, taky něco mít. Jenže to by chtěli všichni.

TýTý žije z tradice. Rolničky udílel týdeník Československá televize, nynější TýTý vyhlašuje Týdeník Televize. Vítězové se mění zřídka, Karla Gotta od roku 1992 pouze dvakrát vystřídal Michal David. Přibyla možnost hlasovat prostřednictvím esemesek a internetu, ale hlavně přibylo televizí – a to není na výsledcích znát. Počínaje internetovým Blaníkem, který pořadatelé vyřadili, a konče zdejší HBO, která také vysílá vlastní tvorbu včetně Hořícího keře, ale do TýTý ji dosud nikdy nepřizvali.

Vzpoura je tedy namístě, leč není první a víme, jak neslavně dopadly ty předchozí.

Nova udílela po několik let divácké ceny Anno pro muže, ženu a pořad roku výhradně ve vlastním vysílání; připomínalo to vnitropodnikový večírek. Česká filmová a televizní akademie zase dávala kdysi odborné ceny Elsa; sice napříč všemi stanicemi, ale vyhrávala vesměs ČT a ceremoniál byl stejně domácký, jen ještě stonásobně chudší. Mimochodem naposledy se Elsy vyhlásily před pěti lety: dvě tehdy dostal Karel Šíp a jeho Všechnopárty, vítězící rovněž v TýTý. Vzácná shoda kvality a popularity.

Dokonce natolik vzácná, že by nenašla soupeře, čili pro alternativní ceny je třeba hledat jiná kritéria. A někoho jistě napadne, že už od roku 1997 máme peoplemetrové měření sledovanosti. Tady se totiž zrodil klíčový problém: proč nevyhrajeme TýTý, když máme nejvíc diváků?

Jenže proti téhle variantě se logicky vymezí stanice s menším podílem diváckého koláče; navíc by chybělo překvapení, protože výsledky sledovanosti jsou známy každý den, a taky by hrozila nuda, kdyby zlato, stříbro i bronz brala předpověď počasí.

Výjimečně nepomůže ani zahraniční zkušenost. Sice už u nás vysílá kdejaká partička z garáže, ale pořád jich není dost na to, aby se o ceny jako v Americe staraly hned tři organizace a udílely následující trofeje: Emmy za denní pořady, Emmy pro tituly hlavního vysílacího času, Emmy sportovní, Emmy za dokumenty a zpravodajství, Emmy věnované technologickým novinkám, Emmy mezinárodní za programy vytvořené mimo Státy, Emmy regionální za místní vysílání...

Troškaři; nám by to stejně nestačilo. Kde jsou Emmy pro ezoterické věštkyně nebo roztomilá zvířátka ze zpráv? Kdepak, pryč s cizáckými nápady, v Česku nechť si každá stanice udělí své TýTý za to, nač je nejvíc hrdá: za nejhlasitější reklamu, nejlevnější dabing, nejnudnější politické debaty, nejuplakanější telenovely, nejtrapnější silvestry. A bude klid. Protože množiny diváků aktivně hlasujících, trpně přihlížejících a TýTý zcela nepolíbených se nikdy spravedlivě neprotnou. Hlavně televizím nesmíme tvrdit, že je to jen hra. Pro ně není.