Michalina Olszańska získala cenu za roli ve filmu Já, Olga Hepnarová | foto: Jan Zátorský, MAFRA

KOMENTÁŘ: Stará písnička. Vítězí filmy, které viděl jen málokdo

  • 36
Loni vstoupilo do kin na sedmdesát domácích novinek. Ceny české filmové kritiky, první z výročních akcí vyhlašujících nejlepší díla minulé sezony, sledovalo v sobotním přímém přenosu na stanici ČT art přes jedno procento lidí sedících právě u televize, tedy zhruba 43 tisíc diváků.

Na menšinový kulturní kanál je to ucházející výsledek, jestliže se vezme v úvahu, že třeba muzikálové hity My Fair Lady a Hello, Dolly tu nacházejí kolem sedmdesáti tisíc zájemců a vůbec nejsledovanější pořady roku na ČT art jdou pouze lehce nad sto tisíc diváků.

Ovšem jako měřítko zájmu o národní kinematografii je to číslo smutně výmluvné. Ostatně stejně jako statistiky oceněných děl z hlediska jinak rekordní návštěvnosti kin. Dvacítka divácky nejúspěšnějších českých titulů roku 2016 si ve finále cen kritiků takříkajíc ani neškrtla.

Vítězný Rodinný film, komorní svědectví o rodičích a dětech s motivem exotické dovolené, jehož režisér Olmo Omerzu si odnesl ještě cenu za nejlepší scénář, vidělo loni v kinech 30 tisíc zájemců. Přitom sbíral uznání na zahraničních festivalech a jde i do německých kin.

Nejvíce trofejí - za režii, kameru, pro objev roku a herečku Michalinu Olszańskou - získal příběh masové vražedkyně Já, Olga Hepnarová, který startoval na Berlinale. Doma na něj do kin přišlo 51 tisíc lidí.

Nejlepším hercem se stal Miroslav Hanuš díky vedlejší roli bachaře ze sociálního dramatu Nikdy nejsme sami, jež na Berlinale dostalo diváckou cenu deníku Tagesspiegel. U nás na plátně Hanušův výkon ocenilo šest tisíc diváků.
A konečně vítězný dokument Normální autistický film, který bodoval již na festivalu v Jihlavě, zaznamenal návštěvnost 2 511 lidí.

Opakuje se tak stará písnička většiny odborných anket: vyhrávají díla, která zná jen málokdo. Může za to i fakt, že kina jsou domácími tituly zbytečně přehlcená? „Sedmdesát filmů za rok je opravdu hodně, ovšem liší se. Část z nich usiluje o diváky, část o vlastní sdělení a těch je málo,“ soudí tvůrce vítězného díla Omerzu. „Ale myslím, že se to postupně změní, kromě běžné lokální produkce už půjdou peníze jenom na opravdu výrazné nápady.“

Omerzu také vidí problém v distribuci. „Vy říkáte, že distributoři berou vše bez ohledu na kvalitu, čímž diváky odradí. Já naopak vím, že už několik snímků odmítli právě s odůvodněním, že se minule spálili. A to může na cestě k divákovi ublížit právě těm zajímavějším projektům,“ líčí vítěz, jenž dokončuje další film: zimní road movie o dětské lži.