"Mým velkým přáním je hrát podstatně víc, než mi umožňuje koncertování s Lucií," říká zpěvák, který má zatím na kontě jediné sólové album vydané před jedenácti lety.
Kollerband jste dal dohromady proto, že se cítíte nevytížený koncertováním?
Určitě. Lucie vystupuje asi patnáctkrát za rok. Nestačilo mi to, abych se hráčsky seberealizoval. Hudební práce jsem měl a mám pořád hodně, ale koncertů není nikdy dost. Jedině živé hraní člověka přinutí, aby na sobě pořádně pracoval.
Lucie vystupuje často na stadionech. Stýskalo se vám i po menších koncertních prostorách?
Je to trochu šok, když je člověk zavřený celý rok ve zkušebně a jenom cvičí. Pak přijde na pódium, pod kterým stojí pět i víc tisíc lidí. Je docela těžké se tvářit, že jste úplně v pohodě. Když jsme přestali hrát s kapelou Pusa, začalo mi častější vystupování scházet. Uvažoval jsem, že bych s tím něco udělal. Těsně předtím, než přišla doba, kterou jsem si na to vyčlenil, přišla nabídka koncertovat na soutěži Jim Beam Music. Tím se urychlil i výběr muzikantů pro Kollerband.
Měl jste předem v hlavě styl nebo zvuk své kapely?
Já jsem chtěl, aby byl tvrdší než muzika, kterou děláme s Lucií. Mám rád rockovou hudbu. S Lucií se víc pohybujeme na pomezí různých žánrů.
Muzikantská sestava byla vytvořena plánovitě, nebo spíš náhodně?
Vybíral jsem mezi lidmi, které znám z muziky. Jen s kytaristou Tomášem Varteckým jsme se dosud neznali. Věděl jsem o něm a chtěl jsem si s ním zahrát už dřív, ale nedošlo k tomu. Kollerband byla naše první příležitost.
Bylo mezi vámi hned jasno o směřování hudby?
Chvilku jsme hledali společný styl, ale pak to začalo zapadat samo do sebe. Všichni se hudebně známe. Navíc jsme se těšili, že své muzikantské názory zkonfrontujeme s producentem Davidem Biankem, s nímž jsem se seznámil v Americe během svého tříměsíčního pobytu. Těšili jsme se na něho. Nikdo z nás ještě nepracoval s profíkem, který se podílel na deskách AC/DC, Ozzyho Osbourna nebo Santany.
Kdy Bianco do projektu vstoupil?
Od loňské zimy jsme mu posílali písničky. Když za námi přijel do Prahy, bavili jsme se nejdřív o tom, jak si představujeme zvuk nahrávek. Zkoušeli jsme, abychom mu mohli písně přehrát a on nám pak mohl říct, co si o nich myslí nebo kde by se daly změnit. Bianco si dobře uvědomoval, že je jinde než na západním pobřeží Ameriky. Říkal jsem mu, že muzikanti v Kollerbandu si dokážou v čemkoli vyhovět, ale každý má svůj styl. On to věděl a uznával.
Jak se Bianco projevoval, vstupoval třeba do nahrávání?
Docela ano a týká se to čehokoli, co se musí při aranžmá nebo při míchání nahrané hudby udělat. Bianco má obrovské zkušenosti. Když jsem cítil, že dělám při zpívání chybu, on to vždycky věděl. Pokud jsem si nebyl chybou jistý, rozhodl on a trefil se. Když nám navrhoval svou úpravu nebo verzi, vždycky nás upozornil, že ho s tím můžeme klidně poslat do háje.
Prosazoval Bianco tvrdší, sevřenější formu písní?
Ano. Desku jsme nahrávali dohromady, nedělali jsme ani dodatečné úpravy zvuku. Bianco chtěl, aby písně zněly tak, jak leží a běží.
Zašel s vámi na pivo?
Jistě. On se dokáže adaptovat na prostředí, ve kterém tvoří. Ani jednou nedal najevo, že pracuje s kluky z bývalého východního bloku. Absolutní profesionál. Když viděl, že se u nás dá pít i na veřejnosti, což není v Americe možné, říkal, že žijeme ve svobodné zemi.
Skladba Jezdci, v níž zpíváte "sami se zvolili s podporou Attily", se týká nějakého nebezpečí, které se na nás valí?
To je protikomunistický text od známého básníka Luďka Markse, který má na desce čtyři texty. Viděl jsem ho loni na filmovém festivalu v Uherském Hradišti, Novinář a překladatel Josef Rauvolf o něm udělal dokument. Pak jsem Markse vyhledal v Ústí nad Labem, kde pracuje v archeologickém výzkumu. Vybral jsem si jeho báseň Slunovrat, kterou jsem zhudebnil, on pak otextoval tři naše skladby.
Čím vás přitahuje?
Líbí se mi jeho čeština. Slova, která člověk používá někdy víc a jindy míň, dostávají v jeho verších jiné významy. Je to pěkná poezie.
Jdete ve stopách Vladimíra Mišíka, který si také vybírá poezii ke zhudebnění?
Vybírám si texty, které se mi líbí. Ale když mluvíte o Mišíkovi: jeho píseň Stříhali dohola malého chlapečka zůstane navždy v mé hlavě.
Jak vidíte budoucnost Kollerbandu?
Po vydání desky bychom chtěli odehrát dvacet třicet koncertů v Česku i na Slovensku. Pak se uvidí. Já bych chtěl, aby kapela normálně fungovala. Uvidíme, jak bude životaschopná. Sešli jsme se proto, abychom hráli, ne kvůli desce. Kdybych si chtěl natočit sólové album, šlo by to jistě taky, ale nebyla by to žádná zábava.
 David Koller |
