Šrutovy písňové texty patří již od začátku osmdesátých let k tomu nejlepšímu, co v české zpívané poezii vzniká. Jako první začal jeho překlady básní Roberta Gravese zpívat Luboš Pospíšil, poté nahrál dodnes nevydané demosnímky s písněmi se Šrutovými texty Petr Skoumal.
V druhé polovině osmdesátých let přešly do nejširšího posluchačského povědomí jeho texty v interpretaci Michala Prokopa, Vladimíra mišíka, Heleny Arnetové a C&K Vocalu. V průběhu let přibyli k zpěvákům Šrutových textů také Lenka Filipová, Marta Kubišová, Petr Novák, Olympic či Radůza.
Sám autor na osmdesátá léta vzpomíná, že "bigbít nebyl jen zábava, byl to ne snad protest, ale určitě pokus o nějaké pravdivé, neplytké a nekýčovité pojmenování nenormální normalizační skutečnosti, v níž jsme žili. Vzpomeňte si, jak byli lidi vnímaví při koncertech nebo i v divadlech k narážkám a jinotajům. A čtení jinotajů je zároveň bystření vnímavosti pro poezii. To říkám jen mimochodem. Vůbec se mi po těch jinotajných časech nestýská. Zaplaťpámbu, že už je to dávno ´Kolej Yesterday´."
Šrutovy písňové texty dosud vycházely jen ve formě výběrů. Nová kniha Už ráno začal večírek vychází v rámci galénovského projektu Olivovníky a vznikla v ediční spolupráci nakladatele Luboše Houdka s redaktorem Janem Šulcem. Svazek obsahuje kromě klasických textů i zhudebněné básně, ediční poznámku, rozhovor s autorem, podrobně zpracovaná diskografie alb, na kterých jsou písně se Šrutovými texty atd.
Hudební publicista Jiří Černý o pavlu Šrutovi napsal: "Na rozdíl od Kainara, Suchého nebo Štaidla nezačal textovat snadno. Brzy naštěstí pochopil, že text je jen tak účinný, jak se pojí s hudbou, hlasem a doprovodem. Našel si zpěváky podle svého gusta. Včetně bluesového Vladimíra Mišíka a dětí. ,Vtělit se do dítěte, to mi jde – ale vtělit se do Karla Gotta nebo Ilony Csákové, to nesvedu za žádné peníze.‘"
Pavel Šrut
|
Český básník, prozaik, textař a překladatel. Narodil se 3. dubna 1940 v Praze. Vydal básnické sbírky Noc plná křídel (1964), Přehlásky (1967) a Červotočivé světlo (1969). Básně ze 70. a 80. let představil nejdříve ve strojopisných výborech, až poté ve výborech tištěných (Malá domů, Přestupný duben, Cesta do Ďáblic) a nakonec souborně v knize Brožované básně (2000). V 70. letech též překládal novolatinskou poezii Eugena Brikciuse a od 80. let píše písňové texty. V 90. letech napsal "román ve verších" Zlá milá. Scénář básně (1997) a vydal knihu fejetonů Konzul v afrikánech (1998). V roce 2001 mu vyšla básnická sbírka Papírové polobotky, v roce 2005 útlý výbor z písňových textů Dvě tváře a v roce 2009 výbor z jeho "milostné i nemilostné poezie" Nejkrásnější bývají na útěku. Napsal či převyprávěl též více než čtyřicet dětských knih a je autorem množství písňových textů pro děti a pro divadlo. Z jeho četných básnických překladů jsou nejvýznamnější Robert Graves: Příznaky lásky, John Updike: Domácí biograf, Dylan Thomas: Svlékání tmy, David Herbert Lawrence: Sopečná růže a Leonard Cohen – Výbor z poezie.
