Následují tři věty symfonické básně ponorná řeka, pátý kus se jmenuje věno planého anděla a šestý ...i divní mohou tancovat. "Naše první album je do jisté míry provizorní. My máme totiž to nejlepší ještě před sebou," tvrdí osmadvacetiletý dirigent, kapelník a skladatel Petr Samlík. Ten má jako jediný vyšší hudební vzdělání, vystudoval kroměřížskou konzervatoř.
Jinak soubor tvoří mladí i velmi mladí lidé, polovina z nich je z Kroměříže, druhá z Kojetína. "Právě nyní jsme přijali třináctou členku, houslistku, a je jí shodou okolností třináct let," směje se kapelník.
Orchestr je rozdělen do několika sekcí. Vedle tradičních nástrojů (violoncello, housle), jsou zastoupeny i nástroje archaické, ale i zcela netradiční a bizardní. "Například v naší symfonii bude hned v první větě výrazné sólo pro rašple a kladiva," slibuje Petr Samlík. První symfonie kojetínských filharmoniků nemá žádný název. "Zato je to asi první industriální symfonie na světě," směje se Samlík. Bude mít jakousi předpremiéru na koncertě 1. dubna v Národním domě v Praze na Smíchově.
Premiéru spolu s premiérou houslového koncertu chystá orchestr na červnový kroměřížský festival duchovního umění Forfest. Na jeho loňském ročníku natočila kojetínské filharmoniky a jejich symfonickou báseň Ponorná řeka Česká televize a odvysílala ji hned dvakrát.
