Ovšem od budilovských dob už se táhne zcela jasně po několik generací umělecká linie rodu, do níž patřil i Jiří Kodet. Dar talentu a nepřízeň doby ji vroubí od jména ke jménu.
Budil utekl před malými rolemi, byť ve váženém Prozatímním divadle, k herectví sice kočovnému, zato podle svého gusta.
Poté založil vlastní soubor, který však přišel na buben, takže zakotvil v plzeňském divadle a nakonec v archivu. Nesmrtelné slávy nakonec dosáhl v cizině: jeho hlas ze hry Král Lear je na zvukovém válečku uložen v Shakespearově muzeu v britském Stratfordu.
Ze dvou Budilových dětí zůstal Rudolf ochotníkem, Anna prošla řadou scén včetně kabaretních a objevila se v prvorepublikových filmech Andula vyhrála, Poslední Podskalák, Maskovaná milenka, Humoreska, Anita v ráji. Kromě toho pokračovala v pěstování genů.
Provdala se za herce Jiřího Steimara, jehož kariéra dosáhla až do Národního divadla, byť odtud dvakrát rozhněván odešel a zase se vrátil. Měli spolu dvě děti: Miloše, který nešťastnou náhodou zahynul, a Jiřinu.
Jiřina Steimarová dostávala první školení právě od otce, jenž hrával ve filmech zejména bankéře, ředitele či podobné hrdiny vybraného chování. Otakar Vávra cituje oblíbenou historku Huga Haase, jak svou mladou půvabnou dceru Steimar v divadle varoval před automobilovými výlety s nápadníky. "Jednou budou šraňky dole a ty prošvihneš představení," strašil ji prý tenkrát otec - ovšem jadrnějším výrazem.
Steimarová byla v nejvyšší herecké lize
Jiřina Steimarová se dostala do nejvyšší herecké ligy, tedy do zlaté kapličky, již v roce 1933. O čtyři roky později, provdána za sochaře Jana Kodeta, přivedla na svět syna Jiřího. Manželství však dlouho nevydrželo, podruhé se pak herečka vdala za automobilového závodníka Jaroslava Juhana, s nímž měla dcery Evelynu - profesí rovněž herečku - a Julii.
Se svými dětmi Jiřím a Evelynou se Jiřina Steimarová sešla při natáčení kriminálního filmu Dušana Kleina Město nic neví. V 50. letech však Juhan emigroval a jeho žena musela Národní opustit - na hodinu.
Kodet dlouho nechtěl do Národního divadla
Politická nevůle se přenesla i na Jiřího Kodeta. Kvůli nevlastnímu otci byl vyhozen z gymnázia, na DAMU jej vzali až napodruhé, místo absolutoria školy odešel hrát zprvu na oblast, ani ve filmu jej k velkým rolím nepouštěli. Národní divadlo, jemuž zazlíval křivdu na své matce, vzal na milost až po roce 1989. A po celou dobu se snažil co nejdál od divadla držet vlastní dceru Báru Kodetovou - marně. Budilova prapravnučka prý věděla odjakživa, že se stane také herečkou.
Uměleckou, byť ne přímo hereckou štafetu drželo mezitím také druhé rodinné křídlo, tedy nevlastní bratr Jiřího Kodeta, malíř Kristián Kodet, který výtvarnou tradici rozvíjí po svém otci i dědečkovi, v obou případech sochařích.
Stranou nezůstala ani Evelyna Steimarová, i když její cesta k herectví vedla složitějšími oklikami. Nejprve vystřídala jiná povolání, byla například zubní instrumentářkou nebo servírkou na horské chatě. Nicméně poté v duchu budilovských zvyklostí prošla několika oblastními divadly, dočasně byla i členkou dvorní scény svého bratra, pražského Činoherního klubu.
Vypracovala se však zejména ve filmovou herečku, jejíž soupis rolí obnáší snímky jako Soukromá vichřice, Petrolejové lampy, Anděl s ďáblem v těle, Fešák Hubert či Zánik samoty Berhof. Z novějších filmů se vryla do paměti její servírka Marie z hrabalovského Něžného barbara.
A aby se kruh dokonale uzavřel, herecké zkušenosti už má také dcera Evelyny Steimarové a Boleslava Polívky, která nosí jméno Anna Polívková.
Poprvé před kamerou upoutala v Gedeonově tragikomedii Návrat idiota, loni se představila v krimifilmu Bolero, kde se potkala při práci s matkou, objeví se v dokončovaném snímku Restart nebo v německém příběhu o Boženě Němcové, kde ztvární spisovatelčinu dceru Doru. Legenda tedy pokračuje.
