Všeobecná nervozita prvních předpremiér ještě není vhodná k soudu o celém díle, lze však vypozorovat některé prvky, které jsou podstatou dlouhého kočičího života.
Kouzlo kočičí party spočívá mimo jiné v rozpustilé atmosféře tanečních kousků, které vytvořil choreograf nové muzikálové generace Pavel Strouhal.
Příběh o velikém kočičím bále je převyprávěním osudů různých koček, které mezi sebou v slavnostní večer vyvolí jedinou, jež si zaslouží prožít nový kočičí život.
Představí se Moura, která sice navenek působí jako obyčejná kočka, ale vmžiku dokáže secvičit tanec s celou domácí havětí.
Pobaví dvojice kočičích nezbedů Mungojerrie a Tingl-tangl, kterým není cizí žádný šprým. Výpravčí Šimbal-klimbal se s dalšími kočkami rozjede na výlet po severu severní polokoule, a když na scénu vletí McDlouhý dráp, strhne se pořádná mela.
Ale nad tím vším drží dohled Starobyl Vznešený, který prožil mnoho životů a je vládcem celé smečky. Mezi ně se chce vrátit i Grizabella, která bývala na vrcholu slávy, dnes však prosí jen o trochu pozornosti, aby mohla vyprávět svůj příběh ostatním.
Svou touhou prožít vše ještě jednou, ve svých vzpomínkách, nakonec dojme všechny ostatní a stane se vyvolenou kočičí královnou.
Zprávy o tom, že se v britském divadle zrodilo mimořádné dílo, k nám pronikly i za železnou oponu osmdesátých let, když píseň Memory nazpívala řada domácích interpretů. Už tehdy usilovali divadelníci o uvedení na českých jevištích, ale skladatel nemínil propůjčit práva do tak nesvobodné země. Odpůrci a kritici nazývali Cats "hudebním McDonaldem", protože divák v různých částech světa mohl vidět každý večer téměř identická představení.
Několik málo výjimek tvořily inscenace Cats ve Stockholmu, Helsinkách a Budapešti, jež získaly práva na vlastní podobu díla.
Také česká premiéra je novým, původním nastudováním režiséra Juraje Deáka a dirigenta Oty Balage. Nová koncepce se snažila přizpůsobit cizí kočky domácí půdě - jak v přeneseném, tak v původním smyslu.
V této inscenaci se kočky usadily pod střechou, která jistě skrývá ještě mnohá tajemství za starými trámy, které přeměnily jinak chladně industriální charakter divadla v útulnou půdu starého domu.
Z
a velký klad lze označit to, že tvůrci vsadili i na méně známé tváře, které iluzi kočičích mazlíčků snad splní lépe než plejáda hvězd z televizních estrád. Představení je technicky i umělecky náročné, herce a tanečníky na jevišti doprovází živý orchestr a pěvecký sbor, jež jsou ukryty v zázemí divadla.
