První singl Grayové I Try ovšem nechtěla původně hrát žádná rozhlasová stanice v Británii s odůvodněním, že je to příliš stará hudba. Když písnička přece jen prorazila a následně se debutového alba On How Life Is prodalo sedm milionů kusů, ozývaly se ze všech stran hlasy o svěžím větru a moderním přístupu. To jsou paradoxy současné pop music. Není jasné, co je staré a co nové.
Asi žádná zpěvačka nebyla v minulosti přirovnána k tolika uznávaným veličinám a zároveň zdánlivě degradována prapodivnými charakteristikami svého hlasu. Jimi Hendrix, Aretha Franklinová, Billie Holidayová, Tina Turnerová, Marvin Gaye - co jméno, to pojem. Ta Macy Grayová musí být zázrak, pomyslíte si. Jenže pak si přečtete, že má v krku žábu. Že zpívá jako kočka s těžkým zánětem hrtanu. Jako oněmělá trumpeta nebo rozvrzaný žebřiňák. Že má hlas, jako by vysála helium z balonu. To sice nevypadá na velké poklony - ale buďte si jisti, že všechna ta obskurní přirovnání byla jako kompliment myšlena.
"Jako dítě jsem byla hodně nemluvná," vzpomíná. "Všichni si mysleli, že jsem plachá, ale mělo to jiný důvod. Vždycky, když jsem něco řekla, ostatní děti se smály mému skřípáku. Celé dětství jsem mluvila, jako když mutuji."
Během studia scenáristiky na Jihokalifornské univerzitě ji pár kamarádů-muzikantů požádalo, aby jim pomohla s texty. Na jednu zkoušku se nedostavil zpěvák, a tak si Grayová jen tak provizorně stoupla za mikrofon - a už tam zůstala. Její přiskřípnutý alt začal slavit úspěchy a vybízet k prvním neobvyklým přirovnáním. "Zpočátku jsem nechápala, co po mně všichni ti lidé chtějí," říká Grayová. "Opravdu mě povzbuzují, abych zpívala? Já, která nikdy neuměla ani pořádně mluvit? Když jsem své sestře oznámila, že budu zpěvačkou, smála se, až jí tekly slzy."
Hlas nebyl tím jediným, čím si tehdy Grayová nebyla jistá. Také dost dobře nevěděla, jaké hudbě by ho měla propůjčit, jaký žánr by jí nejlépe seděl. První smlouvu s firmou Atlantic tedy zhmotnila do hardrockového intermezza, které skončilo totálním krachem. Zklamaná zpěvačka se vrátila domů k mamince, po nějaké době se vdala a několik let prozpěvovala jen svým třem dětem.
Teprve když se jí po několika letech ozvali z firmy Epic, okouzleni nikoli nahraným repertoárem, nýbrž znovu jejím nakřáplým hlasem, mohla Grayová konečně uplatnit hudební základy z dětství. Tehdy poslouchala desky svých rodičů: Jamese Browna, Stevie Wondera či Arethu Franklinovou. V pubertě si zamilovala Prince a první vlnu hip hopu. Na univerzitě se jí pro změnu zalíbil rock. "Poslouchala jsem všechno, co mi přišlo do cesty, a nad ničím jsem neohrnovala nos. Asi jsem byla neobvykle tolerantní," prohlásila.
Je tedy její muzika stará, či nová? Kritiky ji povětšinou označily nálepkou moderní soul, v níž jsou minulost i současnost zastoupeny spravedlivě půl na půl, ale tak jednoduché to není. Její písničky jsou obohaceny prvky rhythm&blues, rocku, jazzu i hip hopu, mají moderní zvuk a nebojí se zvukových experimentů.
Asi žádná zpěvačka nebyla v minulosti přirovnána k tolika uznávaným veličinám a zároveň zdánlivě degradována prapodivnými charakteristikami svého hlasu. Jimi Hendrix, Aretha Franklinová, Billie Holidayová, Tina Turnerová, Marvin Gaye - co jméno, to pojem. Ta Macy Grayová musí být zázrak, pomyslíte si. Jenže pak si přečtete, že má v krku žábu. Že zpívá jako kočka s těžkým zánětem hrtanu. Jako oněmělá trumpeta nebo rozvrzaný žebřiňák. Že má hlas, jako by vysála helium z balonu. To sice nevypadá na velké poklony - ale buďte si jisti, že všechna ta obskurní přirovnání byla jako kompliment myšlena.
"Jako dítě jsem byla hodně nemluvná," vzpomíná. "Všichni si mysleli, že jsem plachá, ale mělo to jiný důvod. Vždycky, když jsem něco řekla, ostatní děti se smály mému skřípáku. Celé dětství jsem mluvila, jako když mutuji."
Během studia scenáristiky na Jihokalifornské univerzitě ji pár kamarádů-muzikantů požádalo, aby jim pomohla s texty. Na jednu zkoušku se nedostavil zpěvák, a tak si Grayová jen tak provizorně stoupla za mikrofon - a už tam zůstala. Její přiskřípnutý alt začal slavit úspěchy a vybízet k prvním neobvyklým přirovnáním. "Zpočátku jsem nechápala, co po mně všichni ti lidé chtějí," říká Grayová. "Opravdu mě povzbuzují, abych zpívala? Já, která nikdy neuměla ani pořádně mluvit? Když jsem své sestře oznámila, že budu zpěvačkou, smála se, až jí tekly slzy."
Hlas nebyl tím jediným, čím si tehdy Grayová nebyla jistá. Také dost dobře nevěděla, jaké hudbě by ho měla propůjčit, jaký žánr by jí nejlépe seděl. První smlouvu s firmou Atlantic tedy zhmotnila do hardrockového intermezza, které skončilo totálním krachem. Zklamaná zpěvačka se vrátila domů k mamince, po nějaké době se vdala a několik let prozpěvovala jen svým třem dětem.
Teprve když se jí po několika letech ozvali z firmy Epic, okouzleni nikoli nahraným repertoárem, nýbrž znovu jejím nakřáplým hlasem, mohla Grayová konečně uplatnit hudební základy z dětství. Tehdy poslouchala desky svých rodičů: Jamese Browna, Stevie Wondera či Arethu Franklinovou. V pubertě si zamilovala Prince a první vlnu hip hopu. Na univerzitě se jí pro změnu zalíbil rock. "Poslouchala jsem všechno, co mi přišlo do cesty, a nad ničím jsem neohrnovala nos. Asi jsem byla neobvykle tolerantní," prohlásila.
Je tedy její muzika stará, či nová? Kritiky ji povětšinou označily nálepkou moderní soul, v níž jsou minulost i současnost zastoupeny spravedlivě půl na půl, ale tak jednoduché to není. Její písničky jsou obohaceny prvky rhythm&blues, rocku, jazzu i hip hopu, mají moderní zvuk a nebojí se zvukových experimentů.
 Britská zpěvačka Macy Grayová. |
