„Poslouchala jsem, co mladí říkají o sexu, chodila do klubů a viděla ty frivolní vztahy a lidi, kteří se dokážou vyjadřovat jen sexem, což jde ruku v ruce s nevěrou. I proto jsem si vytvořila společnost, která žije jen sexem a vše vidí skrze něj,“ poznamenala ke své novele Monarcha Absint.
Na úvod knížky Monarcha Absint píšete, že vznikala za bolestného popírání autorčina já. Jak jste to myslela?
Teď jste mě chytila. Psala jsem to před rokem, a vůbec nevím, co jsem tím myslela. Asi to, že nešlo o jednoduché a bezbolestné tvoření. V knize mám řadu postav, které jsou konkrétní a existují. Spousta kamarádek, v podstatě každý, koho znám. Lidi, kteří ve mně nějak zakořenili, buď mi nějakým způsobem ublížili, nebo mě posunuli. Ale převažovala negativní zkušenost, zklamání. A já chtěla být spravedlivá, a od svých citů jsem se musela distancovat.
V čem jste se zklamala?
Je to myšleno všeobecně, jako degradace optimismu. Byla jsem zklamaná, ale já jsem také zklamala. Jeden kritik o mém románu napsal, že je to třeštění mladé duše, prvotní šok a zklamání ze světa, z prvních lásek. Ale to je blbost, nafoukaná fráze z pozice dospělýho, který se vyjadřuje s nadsázkou, jako by už sám byl v pohodě. Tuhle frázi mi řeklo předtím milion lidí, kteří nechtěli, aby to vyšlo, a brali na lehkou váhu, co prožíváme. Tahle slova jsou pro mě bojkotem všech „trpících“. Zklamaný jste a budete pořád. Je to přirozený vývoj.
S třeštěním mladé duše nesouhlasíte. Jak byste tedy vy sama charakterizovala Monarchu Absinta?
Jako vybití agrese. Agresivní dožadování se odpovědi na věci, o kterých přemýšlím. Posezení u psychologa. O nejniternější ego jde pokaždé: buď nasadíte masku nestranného pozorovatele v er-formě, nebo pěkně naštvanýho na bitevním poli v ich-formě. A já nikdy nebudu psát stylem nezaujatý pozorovatel.
Svou novelu prý nepovažujete za kontroverzní. Tak proč tu charakteristiku máte na své obálce?
Já nepíšu to, co je na obálce. Je to kontroverzní pro lidi, kteří nepřemýšlejí nad temnými stránkami, nad agresí a nebezpečím. Není dobré zahlcovat se pozitivem a krásami, je nutné znát všechno. Jeden můj kamarád, psycholog a kriminalista, řekl, že nejpodezřelejší jsou vždycky osoby, co neuvažovaly nad možností zabití. Těm vždycky ruplo v bedně. Pro ty, kteří se zabývají tématy, která popisuju, viděli dokumenty a četli o nich knížky, pro ně to nemůže být šokující. To může být jen pro ty, kteří čtou časopisy a pak vezmou do ruky můj román.
Ve svých dílech poměrně tvrdě účtujete s Bohem.
Mám tam obraz Krista coby umírajícího, závislého na heroinu. Ale tím jsem ho nechtěla poškodit. Byla to alegorie: Ježíš by dneska neumřel na kříži. Společnost by ho zabila drogama, což je jistá forma ukřižování. Dočkala jsem se však jednoznačného odsouzení, že je to špína. Ta báseň byla poplivaná. Každý, kdo mě odsoudil, se tím pasoval na čistého, ale lhostejného člověka. Ukázal tím, jak lidi dokážou být absolutně netvárný, jakoby uzavření ve skleníku.
A jak je to s vaší vírou?
Táta jednou řekl, že ateismus je vysoce vyspělý náboženství. Kdybych pokračovala v logice, se kterou přemýšlím o Bohu, tak dojdu k absolutnímu ateismu. Ale já pořád věřím, a stále s tím bojuju. Bohové na Olympu si ubližovali, nenáviděli se, byli jako lidi, jen nesmrtelní. A to samý je Bůh - proč v bibli žárlí? Nemám problém Bohu nadávat těmi nejhoršími slovy, ale mám problém na něj nemyslet. Pokud v sobě člověk má Boha, ať už ho nenávidí, ať už ho miluje, nebo se ho bojí, pořád je to víc, než když si hraje na dobráka a nemyslí na něj. Mě Bůh strašně štve.
Vzala byste zpět něco z toho, co jste napsala?
Hodně lidí mi řeklo, že za deset let bych Monarchu Absinta napsala úplně jinak. Což je pravda, ale oni zapomínají, že výtvor, byť může mít tisíc šedesát šest chyb, je dílem určitého momentu. Třeba bych to napsala perfektně gramaticky, fabulačně, ale chyběla by autentičnost.
Vaše názory podle editorů vašich knih prý vyjadřují pocity celé generace. Tak co zajímá vaši generaci?
Jak si skvěle zapařit, láska, sex, drogy. Ty nás hodně zajímají. Až moc.
A co kariéra?
Ta mě nezajímá. Já jako první řeším osobní stránku.
Ještě před dvěma lety jste však tvrdila, že první, co vás napadne, je to, co budete dělat, teprve potom, jakou byste chtěla mít rodinu.
To jsem byla úplná kráva. Hrála jsem si na dospělou a měla jsem velkohubý kecy. Mně kdysi někdo řekl, že nejhorší slovo na světě je kariéra. A já jsem to tehdy nemohla pochopit. Teď vím, že je to hnus. Něco jiného je snažit se něco dokázat, o něco usilovat. Kariéru mohou dělat ekonomové, a není to nic špatného, ale to slovo nepatří k umění.
Na druhou stranu - poskytujete hodně rozhovorů, vaše kniha je středem zájmu.
Já chci jenom prodat tu knížku. Chá - to je paradox. Já neříkám nedělat rozhovory, to bych musela být za debila. Myslím tím dělat, co mě baví, a tomu neříkám kariéra. Možná kdybych se drala na světový žebříčky, kde jde o velké prachy. Ani Manson už nerebeluje, jede striktně podle zákonů prodejnosti. Ale když člověk tvoří jen pro jednu zem, má podle mě mnohem více svobody.
Před dvěma lety jste také tvrdila, že máte pocit naprostého chaosu, a že pokud se tomu říká dospívání, jste přesně uprostřed. Kde se nacházíte teď?
Já se z toho v životě nevymotám, ale ani se vymotat nechci. Být vyrovnaná. To je lenost, se kterou zužujete okruh vlastního myšlení. Když denně intenzivně uvažujete o problémech, nemůžete být vyrovnaná. Proč děti střílejí? Jsem hrozně naštvaná, když se dívám na zprávy. Jestli někdy dosáhnu vyrovnanosti, udělám všechno, abych se vynervovala. Nechci být v pohodě, přestat řešit věci a mít v hlavě klid. Chci mít pořád problém, pocit, že s něčím bojuju. Ostatně, z tohoto důvodu mě nebaví ani pozitivní knížky.
 Natálie Kocábová v muzikálu Starci na chmelu. |
 Natálie Kocábová. |
 Natálie Kocábová. |
 Natálie Kocábová |
 Natálie Kocábová. |
 Natálie Kocábová. |
 Natálie Kocábová. |
 Zpěvačka Natálie Kocábová |
 Natálie Kocábová při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (21. května 2003) |
 Natálie Kocábová při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (21. května 2003) |
 Natálie Kocábová při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (21. května 2003) |
 Natálie Kocábová při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (21. května 2003) |
