Michael Kocáb říká, že tuhle variantu si nepřeje, a volá do společné práce. „Předem chci poznamenat, že jsem neměl v úmyslu rozpory ve Výběru medializovat, ale mediální kritice Michala Pavlíčka, že začínám ve skupině velet, se musím postavit jasnými argumenty,“ říká Kocáb.
To, co se děje s Pražským výběrem lze nazvat patem?
Ano. Nic mi sice nebrání s kapelou pokračovat, protože jsem ji založil se Ondřejem Soukupem, Vladimírem Žižkou, Zdeňkem Fišerem a Jiřím Niederlem dávno před příchodem Michala Pavlíčka, Jiřího Hrubeše a Viléma Čoka. Cítím za ni odpovědnost, ale na druhé straně se nechci zbavit nějakým radikálním krokem současné sestavy, o kterou jsem vždy usiloval a která se zapsala do mého uměleckého srdce nejhlouběji. Dosud jsem neuplatňoval práva kapelníka, nepovažoval jsem to za nutné. Vždycky jsme se na všem dohodli. Ale v poslední době se rovný, spravedlivý a vlastně i nadšenecký přístup vůči kapele změnil.
V čem?
Na mých bedrech bylo nepoměrně více. Kupoval jsem drahé wirelessové mikrofony a sluchátka, jakož i kostýmy a různé jevištní doplňky pro zpěvačky. Zařídil jsem zkušebnu a investoval do zkušebnové zpěvové aparatury, vedl dělené zkoušky a veškeré náklady jsem táhl sám. O času ani nemluvě. Příspěvky nikdo nenabízel a ani jsem je nevyžadoval, bral jsem to jako kapelnický úděl, ale o to více mne překvapovalo, když najednou Report začal vydávat Pavlíčkova CD a 2DVD s materiálem Výběru bez jakékoli domluvy se mnou. Nad prvním Best Of Pavlíček jsem mávnul rukou, i když se tam objevila nahrávka mé skladby Člověk bez talentu.
Jste pod ní podepsaný?
My jsme tenkrát nadšeně podepisovali věci společně. Ale oba přesně víme, co kdo složil. Nevím, jak by se Michal Pavlíček tvářil, kdybych na album Best Of Kocáb zařadil třeba Zubatou, pod kterou jsme také oba podepsaní. Když se ale na další Michalovo DVD naplánovaly zásadní videoklipy Výběru, které jsme chtěli vydat na vlastním DVD, už jsem společně se Sony Music vyjádřil nesouhlas. Přesto byly snímky vydány. Myslím, že Michal Pavlíček tak vypálil kapele rybník, alespoň co se 1. DVD Výběru týče. Dosud jsme ho nevydali.
To byl řekněme důvod, abyste se naštval a začal s Výběrem pracovat bez Pavlíčka? Vdyť mu nikdo ani nezavolal, že Pražský výběr má nového kytaristu.
Výběr nemá nového kytaristu, tak proč utrácet za mobil. Glenn Proudfoot, ke kterému se ještě vrátím, přijel nahrávat na mé sólové CD. Věci ale pokračovaly dál. Najednou jsem na internetu zjistil, že na červnový koncert Radia Beat v Sazka Areně, kde měl Michal Pavlíček velký blok, jsou pozvaní snad všichni včetně Viléma Čoka a Klaudy Kryšpína. Kromě Výběru a mé osoby. A přitom byly ohlašovány výběrovské pecky. To mne utvrzovalo v pocitu, že Michal Pavlíček ztrácí o Výběr zájem.
Počkejte, byl to určitým způsobem postavený projekt, nehrála tam ani Pavlíčkova dávná kapela Stromboli. On říkal, že by bylo technicky náročné, aby se na scéně střídaly rockové skupiny.
Proč bylo technicky náročné pozvat jednoho Kocába? A proč mohla náš materiál hrát jiná rocková sestava? Michalovi jsem to řekl, pořadatelé nás potom dodatečně zvali na dvě skladby, ale bylo pozdě. Reklamní kampaň už běžela a s pocitem, že jsem si to vytrucoval, už bych tam jít nemohl. Ale i tohle by se dalo ještě překousnout, zásadní je úplně jiná věc. Pražský výběr už devět let marně slibuje posluchačům nový repertoár.
Proč jej skupina nenatočila?
Už několikrát jsme měli vyjet s novým repertoárem, ale nedokázali jsme se ani pořádně sejít, natož ho dát společně dohromady. Jedno období nemohl zkoušet Vilém Čok, protože připravoval promoturné se svojí kapelou. Potom zase psal Michal Pavlíček muzikál. Koncerty Výběru se musely vyhýbat Čokově skupině a Pavlíčkovým BSP, One Season Band, a už loni v létě narůstala v kapele nervozita. Šlo jen o ochotu dát kapele čas, protože když už jsme hráli, tak jsem byli v pohodě, svorní a cítili jsme, že jde zájem publika zase nahoru. Ale omílali jsme stále starý repertoár, jako kouzelník, který celý život tahá z klobouku stejnýho angoráka.
Řekl jsem, že potřetí se starým repertoárem už na festivaly nejedu. Loni v prosinci se bubeník Klaudius Kryšpín rozhodoval, že se vrátí do Austrálie. Situace opět nasvědčovala tomu, ze se s novým repertoárem nepohneme kupředu. Dokonce i Michal Pavlíček ho přemlouval, aby zůstal, že uděláme desku a začneme zkoušet. Protože už jsme nesplnili medializované předsevzetí, že v létě 2005 uvedeme nový materiál, dali jsme si poslední šanci. Do prosince 2005 složíme skladby a od března 2006 budeme zkoušet a natáčet tak, aby na podzim bylo nové CD a nové koncertní turné. Toto memorandum vyvěsil Čok na internet a doteď tam je. Uběhl prosinec, leden, únor a v březnu jsme se horko těžko sešli. Já jsem měl všech šest otextovaných skladeb, Klauda dvě a Vilém jednu. Na Michalovy skladby stále čekáme.
A od té doby spolu nekomunikujete?
Není o čem komunikovat. Sedím ve studiu a jeden a půl roku na ně i s Klaudou čekáme. Nesčetněkrát jsme je zvali a zveme dále.
Když se věci s Výběrem stále nehýbaly, tak jste začal nahrávat sólovou desku?
Ano. Původně jsem chtěl udělat tanečně-groovovou desku ve stylu Proppeler Heads, ale pak jsem si řekl, že musím dát příležitost Klaudovi Kryšpínovi, který se spolehl na naše domluvy a byl v troubě. Dobře jsem udělal. Techno základy se začaly proměňovat do zajímavé fúze, muzika zrockovatěla. Pak mi Kryšpín doporučil australského rockového kytaristu Glenna Proudfoota a ten tu proměnu dorazil. Teď je to smažírna, na kterou jsem se dříve díval jen v televizi. Chtěli jsme Glenna představit veřejnosti, proto přijeli do studia novináři. Zdůrazňoval jsem práci Glenna na mém projektu, ale zájem o situaci ve Výběru to, jako obvykle, převálcoval. Proudfoot nepřijel, aby nahradil Pavlíčka, ale bavili jsme se o tom, že když Michal Pavlíček třeba ve Výběru nebude chtít pokračovat, máme kytaristu, který by ho mohl eventuelně nahradit, což by byl jinak problém. Bylo to míněno jako alternativa. Ale k rozhodnutí někoho vyměnit přece vede ještě strašně dlouhá cesta. Michala Pavlíčka nikdo z kapely nevyštípává a vyštípávat nebude. A já už vůbec ne. Vážím si ho jako muzikanta a mám ho rád i přes problémy, které mezi námi stojí. Stýská se mi po dobách, kdy jsme na kapele společně pracovali. Bylo to nádherné.
Ale vždyť jste si mohli zavolat a říct si, že točíte vlastní desku, na které hraje Proudfoot, ne?
Michal Pavlíček věděl velmi dobře, že točím svoji desku a něco z toho i slyšel.
On sám ale říká, že nemůže Výběr shodit ze stolu, kapela pro něho hodně znamená.
Jedna věc jsou slova a druhá činy. Ať přijde zkoušet a nahrávat. Mám čas každý den do konce srpna.
Michal Pavlíček řekl: „Zažili jsme období, a dost dlouhá, kdy Výběr nehrál z jiných důvodů, a já to nikomu nevyčítal.“
Někteří mi vyčítají podíl na sametové revoluci a odsunu sovětské armády, který jsem měl na starosti jako člen předsednictva Federálního shromáždění, ale doufám, že on ne. Ale ani to není pravda. Ještě 16. listopadu 1989 jsme točili film Pražákům těm je hej, který jsem spolurežíroval a v průběhu „sametovky" jsem lítal mezi Barrandovem, Občanským fórem, Předsednictvem vlády a Václavským náměstím jako šuspajtl, abych stačil film dokončit. A k příležitosti ukončení odsunu Sovětské armády v červnu 1991 jsme s Pražským Výběrem udělali koncert Adieu CA a vydali stejnojmenné CD. A Klauda během celé doby, po kterou žil v Austrálii, neodmítl ani jedno naše pozváni a vždycky přiletěl. I když z Austrálie to rozhodne není co by kamenem dohodil. Pak jsme natočili v roce 1996 desku Běr a teď už stojíme devět let.
Michal Pavlíček řekl, že je v situaci, kdy ho Výběr při jeho režii neuživí. Musí dělat i jiné projekty. To přece zní logicky, ne?
Jo, logicky, ale v tom je právě jádro všech problémů. Když kapela maká, vydává desky, hraje koncerty, vyvíjí se, tak může také vydělat peníze. Bez práce nejsou koláče. BSP, One Season Band, Načeva, Trio, muzikály, scénické a televizní hudby, to je všechno pěkné, ale je to na jednoho moc. A trpí kvalita. Někdy se člověk musí holt rozhodnout. Jedna definice geniality říká, že jde o dvacet procent talentu, dvacet procent pracovitosti, šedesát procent schopnosti rozhodnout se pro nejsprávnější zaměření a vše ostatní odříznout. S tím máme ovšem problémy všichni.
Jsou vaše vztahy tak narušené, že by bylo těžké dát je znovu dohromady?
Já to zase tak tragicky neberu. Umění není politika. Klidně a rád bych pokračoval, ale zodpovědně. Prý začínám mít autoritativní sklony. Ano, ale jen v oblasti dodržování dohod a vyžaduji novou tvorbu. Všichni máme své závazky, potřeby a libůstky. Ale společná práce vyžaduje disciplinu. To vědí i pankáči.
Je možné, že by Výběr hrál dál jenom s vámi, Klaudiem Kryšpínem a ostatní muzikanty byste si přizvali?
Je to možné. Otázka je, jestli to takhle chceme. Zatím jsme se s Kryšpínem dohodli, že budeme pracovat na mé desce, která je nářezová a je i jakýmsi mým návrhem, jak by měl Výběr pokračovat. Říkám: návrhem. Pro Výběr připravujeme tu naši část a čekáme co pánové dodají a kdy se objeví. Dveře mají stále otevřené.
Deska tedy vyjde jako Pražský výběr?
Na podzim bych chtěl vydat své CD Pan K vrací úder se Zlatou Kinskou, Kryšpínem, Proudfootem, basistou Janem Jakubcem nebo hostujícím zpěvákem Matějem Ruppertem. S cédéčkem Výběru bych ještě čekal na eventuální dohodu s Pavlíčkem a Čokem a pokud by se nerýsovala, tak bychom to s Klaudou začali teprve řešit. U koncertů je situace obdobná. S Michalem Pavlíčkem jsme měli dohodu. Pokud budeme spolupracovat (od slova pracovat) na bázi Pražského výběru, tak se budeme dělit o repertoár a společně rozhodovat o uměleckém směřování kapely. Já jsem to ctil. Ale pokud se rozejdeme, budu pokračovat dál. Jestli pod starým nebo novým názvem bych zatím neřešil. To je složitá věc.
Dveře jsou tedy stále otevřeny a je Michalu Pavlíčkovi, jestli do nich vstoupí nebo ne?
Ano, ale všichni musíme makat. Bez práce nejsou koláče.
24. června 2006 12:14
