Knopp si předsevzal, že ukáže a doloží nejen to, co dnes o Hitlerovi víme, ale i to, jak si na něj pamatujeme. Souběžně s knihou vznikl šestidílný seriál. Podle struktury práce se však zdá, že publikace je spíše sekundárním produktem, jehož nedílnou součást tvoří úryvky ze 192 rozhovorů a citátů (jedním z těch, s nímž autor hovořil, byl i český germanista Eduard Goldstücker). Na každé z pěti kapitol se kromě Knoppa podíleli další publicisté, což do jisté míry přispělo k rozdílné úrovni jednotlivých částí.
Jako pozoruhodná a skutečně moderní se jeví především úvodní, shrnující pasáž, zakončená výzvou: "Nemějme strach z Hitlera! Pokud pronikneme do jeho blízkosti, odhalí se nám. Budeme-li vědět, z čeho vlastně povstal, budeme obrněni proti podobným a dalším pokušením v krizových dobách volat po 'silném muži'. Až dokážeme říci nezaujatě: Beethoven a Goethe byli Němci, ale Hitler byl rovněž Němec - budeme na správné cestě. Nás, kteří jsme se narodili po válce, nemůže nikdo činit zodpovědné za Hitlera. Ale jsme zodpovědni za vzpomínání, za zapomínání a za vnitřní potlačování - a za popírání."
Ačkoliv sama práce nepředstavuje biografii, klade důraz na podstatné etapy "vůdcova" života. Mnohdy shrnuje známá fakta, ale přichází i s novými, nikoliv ovšem převratnými či šokujícími podrobnostmi. Nicméně právě tyto zdánlivě malicherné detaily mají svou výmluvnost a hodnotu. (Jedna žena říká: "Dokud Hitler žil, byl pro mne idolem. A když jsem se dozvěděla o jeho smrti, zhroutil se pro mne svět, protože jsem patřila k mládeži plné idealismu. Hitler tehdy vyzařoval cosi velikého. Pamatuji se například, že otec, poté co mu Hitler osobně podal ruku, si ji z úcty už nemyl.") Mohutné, "všeobjímající" Hitlerovy biografie se naznačenými detaily příliš nezanášejí, zatímco do malých prací se nevejdou. Knoppovu knihu je tudíž možno pojmout jako zajímavý a podnětný příspěvek či doplněk k Hitlerovým životopisům, které se našemu čtenáři dostaly do ruky po roce 1989. Z velkých Hitlerových biografií je třeba poukázat na politicky zaměřené práce britských historiků Bullocka (Hitler a Stalin. Paralelní životopisy, kniha zde vyšla v roce 1995) a Irvinga (Hitlerova válka a válečná stezka let 1933 - 1945, vyšla loni). Mimořádně rozsáhlá Bullockova práce prezentuje spíše konzervativnější náhled; Hitlerův apologet Irving na sebe upozornil celou řadou nových a neortodoxních, nicméně polemických a mnohdy demagogických tvrzení a závěrů.
Těmto publikacím zde předcházela v první polovině devadesátých let řada menších převzatých prací: Giseviův Adolf Hitler (1991), Kershawův Hitlerův mýtus (1992), Zitelmannův Adolf Hitler a jeho cesta k moci (1993), Grünbergův Adolf Hitler. Životopis Führera (1994). Jejich podstatnou nevýhodu představuje nevelký rozsah a kolísavá úroveň. Za zmínku stojí především zajímavá a svého času populární kniha Iana Kershawa Hitlerův mýtus. Třicet let stará Giseviova práce je dávno překonána, Grünbergův Životopis Führera poškozuje záplava věcných chyb. Nijak neoslní ani Zitelmannova knížka, alespoň však vykazuje snahu po faktograficky sevřeném útvaru. Nehledě na to, že k Hitlerově osobnosti se vymezují i biografie dalších nacistických špiček, například Ribbentropa, Göringa, Speera či Goebbelse. Pominout nelze ani memoáry osobního "vůdcova" tlumočníka Paula Schmidta či ministra zbrojního průmyslu Alberta Speera.
Konkrétně tedy: ke Knoppově Hitlerovi je nejlépe přistoupit jako k doplňku především Bullockova "paralelního" životopisu a Irvingovy "stezky".
Guido Knopp (ve spolupráci se Stefanem Brauburgerem, Christianem Dieckem, Rudolfem Gültnerem, Peterem Hartlem a Jörgem Müllnerem): Hitler. Přeložil Hanuš Karlach. Knižní klub, Praha 1998. 304 strany, náklad a cena neuvedeny.
Jako pozoruhodná a skutečně moderní se jeví především úvodní, shrnující pasáž, zakončená výzvou: "Nemějme strach z Hitlera! Pokud pronikneme do jeho blízkosti, odhalí se nám. Budeme-li vědět, z čeho vlastně povstal, budeme obrněni proti podobným a dalším pokušením v krizových dobách volat po 'silném muži'. Až dokážeme říci nezaujatě: Beethoven a Goethe byli Němci, ale Hitler byl rovněž Němec - budeme na správné cestě. Nás, kteří jsme se narodili po válce, nemůže nikdo činit zodpovědné za Hitlera. Ale jsme zodpovědni za vzpomínání, za zapomínání a za vnitřní potlačování - a za popírání."
Ačkoliv sama práce nepředstavuje biografii, klade důraz na podstatné etapy "vůdcova" života. Mnohdy shrnuje známá fakta, ale přichází i s novými, nikoliv ovšem převratnými či šokujícími podrobnostmi. Nicméně právě tyto zdánlivě malicherné detaily mají svou výmluvnost a hodnotu. (Jedna žena říká: "Dokud Hitler žil, byl pro mne idolem. A když jsem se dozvěděla o jeho smrti, zhroutil se pro mne svět, protože jsem patřila k mládeži plné idealismu. Hitler tehdy vyzařoval cosi velikého. Pamatuji se například, že otec, poté co mu Hitler osobně podal ruku, si ji z úcty už nemyl.") Mohutné, "všeobjímající" Hitlerovy biografie se naznačenými detaily příliš nezanášejí, zatímco do malých prací se nevejdou. Knoppovu knihu je tudíž možno pojmout jako zajímavý a podnětný příspěvek či doplněk k Hitlerovým životopisům, které se našemu čtenáři dostaly do ruky po roce 1989. Z velkých Hitlerových biografií je třeba poukázat na politicky zaměřené práce britských historiků Bullocka (Hitler a Stalin. Paralelní životopisy, kniha zde vyšla v roce 1995) a Irvinga (Hitlerova válka a válečná stezka let 1933 - 1945, vyšla loni). Mimořádně rozsáhlá Bullockova práce prezentuje spíše konzervativnější náhled; Hitlerův apologet Irving na sebe upozornil celou řadou nových a neortodoxních, nicméně polemických a mnohdy demagogických tvrzení a závěrů.
Těmto publikacím zde předcházela v první polovině devadesátých let řada menších převzatých prací: Giseviův Adolf Hitler (1991), Kershawův Hitlerův mýtus (1992), Zitelmannův Adolf Hitler a jeho cesta k moci (1993), Grünbergův Adolf Hitler. Životopis Führera (1994). Jejich podstatnou nevýhodu představuje nevelký rozsah a kolísavá úroveň. Za zmínku stojí především zajímavá a svého času populární kniha Iana Kershawa Hitlerův mýtus. Třicet let stará Giseviova práce je dávno překonána, Grünbergův Životopis Führera poškozuje záplava věcných chyb. Nijak neoslní ani Zitelmannova knížka, alespoň však vykazuje snahu po faktograficky sevřeném útvaru. Nehledě na to, že k Hitlerově osobnosti se vymezují i biografie dalších nacistických špiček, například Ribbentropa, Göringa, Speera či Goebbelse. Pominout nelze ani memoáry osobního "vůdcova" tlumočníka Paula Schmidta či ministra zbrojního průmyslu Alberta Speera.
Konkrétně tedy: ke Knoppově Hitlerovi je nejlépe přistoupit jako k doplňku především Bullockova "paralelního" životopisu a Irvingovy "stezky".
Guido Knopp (ve spolupráci se Stefanem Brauburgerem, Christianem Dieckem, Rudolfem Gültnerem, Peterem Hartlem a Jörgem Müllnerem): Hitler. Přeložil Hanuš Karlach. Knižní klub, Praha 1998. 304 strany, náklad a cena neuvedeny.
