ROZPORY SE SEČETLY
Knižnímu trhu se nesesula půda pod nohama, trh "jen" postupně tuhne. V České republice neexistují žádná věrohodná čísla, která by celkově popisovala základní obchodní ukazatele: obrat, zisk, vývoj prodeje. A už vůbec nejsou k dispozici detailní analýzy, které mají po ruce v Nizozemsku, v Německu či ve Spojených státech. Tam se mohou například dozvědět, jak se mění odbyt v jednotlivých žánrech či podle typu prodejen. Podkladem zdejších podnikatelských úvah je pouze počet vydaných titulů a odhadovaná kupní síla obyvatel. Průměrný plat se od roku 1990 ztrojnásobil, průměrné ceny knih za stejnou dobu vyskočily na více než pětinásobek. Přitom počet titulů v devadesátých letech meziročně stoupal - například předloni vyšlo deset a loni přes dvanáct tisíc publikací. Výtisků se však více neprodává. Ze srovnání výsledků průzkumů trhu, které si Knižní klub nechal vypracovat předloni a letos na podzim, vyplývá, že lidé kupují zhruba stejné množství knih: slabá třetina dotázaných si opatří tři až pět titulů ročně a celá čtvrtina si nekoupí žádnou knihu. Nyní, zdá se, došlo k součtu těchto vlivů. Antonín Kočí z Knižního klubu zdejšího kapitálově nejsilnějšího a co do počtu vydávaných titulů druhého největšího nakladatelského domu - informuje: "V odbytu si ještě vedeme o maličko lépe než loni, avšak možná jen díky tomu, že zákazníky letos nepostihly rány typu loňských povodní. Ovšem oproti výchozímu ročnímu plánu jsme v propadu." Klub nabízí literaturu širokého středního proudu více než čtyřem stům tisícům předplatitelů a podle Kočího čelí nové zkušenosti: "Počet titulů, jež si čtenáři kupovali v rámci jedné objednávky, se doposud zvyšoval. Nyní poklesl."
BUDE MÉNĚ VÍCE?
Řada nakladatelů, velkých i malých, začíná redukovat své ediční plány. Například Ikar to po několikaletém, nepřetržitém růstu letos dotáhl na sto dvacet titulů ročně. Nyní ediční plán osekává příští rok plánuje vydat zhruba o třetinu titulů méně. "Obrat z prodeje se zastavil. V absolutních číslech, tedy po započtení ceny knih, která meziročně vzrostla zhruba o patnáct procent, dokonce dosahujeme nižších tržeb než loni touhle dobou," vysvětluje Helena Čudová z Ikaru, jehož nakladatelský profil je blízký produkci Knižního klubu. Ikar utlumí výrobu obrazových rodinných příruček. Tomuto typu publikací se v různých variacích věnuje celá řada nakladatelů a bylo jen otázkou času, kdy se trh nasytí. Brzdit hodlá i brněnská firma Books. Vznikla před necelým rokem splynutím nakladatelství Jota a Bonus A. Slova šéfa firmy Marcela Nekvindy napovídají, že fúze nepřinesla kýžený cíl. "Nárůst produkce neodpovídá nárůstu obratu. V příštím roce stahujeme počet titulů z letošních sedmdesáti na čtyřicet až padesát." Ani stále dobrý odbyt militárií, ani patnáctitisícové prodeje knih Vlasty Javořické Books nespasí - nakladatelství se bude podle Nekvindy víc věnovat literatuře faktu z pera tuzemských autorů. Právě v tom lze příklad nakladatelství Books zobecnit: dost nakladatelů se snaží edičně přitlačit v oblastech, kde se cítí silní, a na úkor toho opouštějí jiné řady. Doposud zde platila zásada, že nakladatelé prodají od jedné knihy stále méně výtisků - náklady tedy klesají a s nimi i zisky -, ale titulů dělají pořád více, aby udrželi podnik v chodu. Eva Plešková, ředitelka Nakladatelství Lidové Noviny, si ještě před rokem myslela, že z tohoto kolotoče nelze vystoupit. Teď říká: "Do budoucna preferujeme to, v čem máme svoji tvář." Její nakladatelství už letos vydalo méně knih než loni a hodlá se ještě více opřít do historické a společenské literatury faktu - k úspěšným edicím Dějiny států a Dějiny národů se přidá například cyklus oborových encyklopedií. "Každý musí zvážit, co umí. Myslím, že na poli dobré překladové beletrie nemůžeme konkurovat například Argu nebo Mladé frontě," vysvětluje vyklízení těchto pozic Plešková.
DŮLEŽITÁ JE TVÁŘ
Argo i Mladá fronta si vedou, alespoň podle vyjádření svých šéfů, poměrně slušně a o titulovém útlumu zatím neuvažují. Právě tyto firmy v uplynulých letech formulovaly vyhraněné ediční programy a z nich - v podobě věrné a pozorné čtenářské klientely - těží. Totéž na jednom pólu už dávno platí o pražském Torstu (vyhledává zajímavé a často zároveň nedoceněné autory) a na pólu druhém například o ostravském Alpressu (rozhodil sítě v lehčím beletristickém proudu se jmény jako Jackie Collinsová, Wilbur Smith či John le Carré). "Nakladatelství s jasnou linií a vytipovanou čtenářskou obcí na tom bude lépe," přitakává literární agentka Petra Tobišková, přes niž se k nám dostává řada knih z anglo-amerického trhu. Tobišková upozorňuje ještě na jeden důležitý prvek: "Nakladatelé se pečlivěji než dříve věnují autorům. Ty dobré a zavedené neopouštějí a také se snaží objevovat nová jména." Doby, kdy dobře prodejný nebo komerčně slibný spisovatel souběžně vycházel ve více nakladatelstvích, se stávají minulostí. Pokud se ovšem nakladatel nemusí "svého" autora vzdát, protože například nemá na zaplacení autorských práv. I jejich cena se totiž postupně zvyšuje.
