Přitom v roce 2000 nevyšlo ani dvanáct tisíc nových knih. Od té doby začala čísla prudce stoupat. Oficiální výsledky vznikají podle metodiky UNESCO z podkladů Národní knihovny v Praze.
Pro lepší představu lze loňské číslo převést na dny: každý den tu přibude čtyřicet devět nových titulů. Je to dobře, nebo špatně?
"Je spíše otázka, k čemu to povede a zda to množství může český knižní trh vstřebat. Už teď jsme na špici Evropy," míní Jaroslav Císař, šéfredaktor knižního měsíčníku Grand Biblio.
V přepočtu knih na obyvatele totiž Česko dohání i takové knižní giganty, jako je Německo či Velká Británie, kde vychází osmdesát až sto tisíc knih ročně.
Nejsilnějšími skupinami jsou tradičně beletrie, vysokoškolská skripta a učebnice a historická literatura. Naopak "skokanem" je dětská literatura, jejíž produkce vzrostla za posledních pět let dvojnásobně.
Posilují překlady z ruštiny, ztrácí se slovenština
Dobře se daří i knížkám z oblasti stavebnictví a strojírenství či titulům zaměřeným na volný čas. Jisté poryvy nastaly i v překladech, byť stále vychází nejvíce knížek přeložených z angličtiny (2 665 novinek) a němčiny (1 115).
V posledních letech posílila francouzština a ruština, naopak ztrácí polština a zejména slovenština. Předloni se tu ze slovenské literatury objevilo 176 titulů, loni už jen 57.
Ne všechny ze zmíněných knížek se dostanou do celorepublikové knihkupecké sítě, jsou mezi nimi samozřejmě i nejrůznější účelové tisky muzeí a úřadů či regionální knížky. I přesto údaje svědčí o mimořádné produktivitě českého trhu. Ale znamená to také životaschopnost?
 Které publikace přežijí i novinky?Nejvlivnější knihy v dějinách |
Více knih, nižší náklady
"Na první pohled to vypadá dobře, ale ve skutečnosti to není moc radostné číslo. Snižují se průměrné náklady knih, a aby si nakladatelé objem finančních prostředků udrželi, vydávají tedy více titulů – často však v pochybné kvalitě," říká majitel jihlavského nakladatelství Listen Boris Dočekal.
S Císařem se shoduje v tom, že se šetří na nesprávných místech, ať už na honorářích spisovatelům či na počtu zaměstnanců. V zahraničí pak žasnou, kolik knížek u nás stihne zredigovat jeden redaktor.
"Někteří čeští spisovatelé jsou ochotni si svou knížku i doplatit. A to nemluvím o grafomanech, ale o nadějných autorech," podotýká Dočekal. Jednoduše řečeno: na malém trhu se tlačí hodně subjektů, přežijí však jen ti nejsilnější.
