Knížák přesvědčený o vlastní genialitě

Generální ředitel Národní galerie Milan Knížák svými literárními počiny nešetří. Jen za posledních šest let mu vyšlo šest knih. Ta nejnovější se jmenuje Vedle umění. Kdyby tolik neříkala o momentálním rozpoložení svého autora, a tím pravděpodobně i o stavu jemu svěřené instituce, stála by tak za anonci v přehledu nových knih.

Pozoruhodný je už sám vznik publikace. Vydalo ji nové nakladatelství Národní galerie ve spolupráci s již zavedenou firmou H & H. Těžko si představit, že by jiný nakladatel vyjel na trh s Knížákovou paperbeckovou knihou za takovou cenu a v takovém nákladu (viz rámeček), a navíc to okořenil anglickou mutací. Třetinu knihy Vedle umění přitom tvoří text Jeden z možných postojů, jak být s uměním, jejž před pěti lety vydala Votobia. V současném vydání o tom není ani zmínka, ačkoliv se v takovém případě sluší, aby to uvedla ediční poznámka.

Další třetina svazku Vedle umění patří Knížákovu subjektivnímu výběru exponátů ze stálé expozice moderního a současného umění ve Veletržním paláci, již v minulých letech připravil se Stanislavem Kolíbalem. Jde o několikařádkové popisky k fotkám vystavených artefaktů. O přínosu vypovídá znění popisku k modelu scény k Oidipovi vladaři od scénografa Josefa Svobody: „Scéna je řešena jednoduše, monumentálně až velebně, přitom je po všech stránkách funkční. Patří k tomu nejlepšímu, co v české poválečné scénografii vzniklo.“ A tím je jedna tisková strana zaplněna...

K podrobnějšímu rozboru tak zůstává zbývající třetina publikace, nová stať Stačí jen přitakání. Na první pohled překvapí změna cíle Knížákova přemítání. Zatímco ve zmiňovaném pět let starém textu se vcelku invenčně zamýšlel nad šedesátými lety a jejich odrazem na současný stav umělecké scény, nový útvar můžeme chápat nejvíc jako jakýsi manuál pro pracovníky Národní galerie, v němž se autor vyslovuje k otázkám, které jsou palčivé pro jeho podřízené a pro pár tuzemských zasvěcenců. Knížák zde přiznává, že se mu líbí konvenční muzea, v nichž se návštěvník může po letech vracet ke stejným dílům, a naopak mu vadí příliš mnoho výstav, expozice „nehotových“ tvůrců, že nemá rád exponáty, které ruší své okolí, že je zkrátka současný chod Veletržního paláce dokonalý, neboť v něm on podobné nepřístojnosti nedovoluje.

MILAN KNÍŽÁK
Vedle umění
Nakladatelství H & H a Národní galerie, Praha 2002
186 stran, náklad 1250 kusů
cena 248 korun; anglická verze 400 kusů, cena 688 korun.

„'Malíři vystavovali svoje mýty, zvláštní rostlinu ze sražené mlhy.' Tento citát z mých Zcizelých básní je pro mne jednou z nejlepších - ve smyslu nejpřesnějších, nejúplnějších - definic umění,“ píše Knížák. Podobně „přesný“ a „úplný“ je celý text. Buď ho po sobě Knížák řádně nečetl, nebo mu na nesourodosti nesejde. Kupříkladu na sedmi stranách nezávisle na sobě třikrát zopakuje, že člověk se za několik tisíc let nezměnil.

Knížák se však netočí pouze v kruhu myšlenkovém, nýbrž i stylistickém. Věty často začíná vymezujícími se obraty „Jsem hluboce přesvědčen“, „Je mi jasné a často to uvádím“, „Nejsem si jist“, „Vzpírám se uvěřit“. Ty mu přitom nahrazují argumentaci, kterou bychom v odborném pojednání očekávali. Ovšem zde vlastně možná ani nemá jít o text fundovaný, nýbrž fundamentální, založený na potřebě takzvaně zastávat silné stanovisko. Ve výsledku však běží především o produkt založený na tragikomicky působícím přesvědčení o vlastní genialitě („A znovu připomínám, že si v oblasti umění často nedovoluji ani tvrdit, ani myslet, ale jen pociťovat a tyto pocity mají pro mne příchuť faktů.“).

Rozhovor s Knížákem čtěte ZDE.

Po dočtení knihy Vedle umění je na tom čtenář stejně, jako by ji nikdy neotevřel. Může se ptát, jaký spor asi provázel výstavu Sláva barokní Čechie, již Knížák nejdřív vychvaloval a zde ji nyní kritizuje, kam se poděla autorova dřívější soudnost, proč se vytratil výtvarníkův někdejší humor a proč používá průhledný trik všech nastavovaných školních prací, totiž definici v kruhu. Na to mu ovšem Knížák odpovídá v závěru neprůstřelným argumentem: „Chci s velkou úporností a co možno nejjasněji prezentovat svou úctu k nejasnosti, nepřesnosti, chvějivosti a bláhově věřím, že se to (možná) může i trochu podařit. (Přihlašuji se tím ke všem a všemu, co bylo v tomto směru již naznačeno, ale zároveň přicházím se svým pocitem jako s něčím novým ve smyslu aktuálním.)“

Milan Knížák před odhalením pamětní desky Franze Kafky a jeho otce.

Ředitel Národní galerie Milan Knížák a ministr kultury Pavel Dostál diskutují před právě odhalenou deskou.

Milan Knížák.

Milan Knížák přemýšlí nad dotazem čtenáře iDNES.

Ředitel Národní galerie Praha Milan Knížák.

Milan Knížák přišel na on-line rozhovor v tričku s logem Raveli. Knížák byl spoluautorem reklamního plakátu, který propagoval boty značky Raveli s výtvarnou kompozicí "Václavka a Dášeňka" (foxteriér podobný Čapkově Dášeňce olizuje zelenou hlavu V. Havla v podobě houby).

Milan Knížák formuluje odpověď.

Milan Knížák se dostavil na demonstraci za své odstoupení s transparentem "Pryč s Knížákem". (14. prosince 2000)

Milan Knížák sám sebe charakterizuje jako multimediálního umělce a voyeura do všech stran .

Kandidát do Rady České televize Milan Knížák naslouchá projevu jednoho z dalších kandidátů, kteří se 21. května představili členům mediální komise Poslanecké sněmovny. Ta zahájila výběr patnáctičlenné Rady ČT ze 45 účastníků výběrového řízení.

Kandidát do Rady České televize Milan Knížák naslouchá projevu jednoho z dalších kandidátů, kteří se 21. května představili členům mediální komise Poslanecké sněmovny. Ta zahájila výběr patnáctičlenné Rady ČT ze 45 úča stníků výběrového řízení.