Jsou mezi nimi tituly Václava Havla, Michala Viewegha, Ludvíka Vaculíka či Bohumila Hrabala. Celkem jde o sto deset svazků: šedesát tři titulů od pětatřiceti autorů. Knihy darovali autoři, překladatelé, nakladatelé či je v antikvariátech sehnalo České centrum Haag.
Nálezce si může libovolnou knihu vzít, přečíst a poté nechat vzkaz na stránkách www.czechcentres.cz/hague, kam knihu odložil a případně připojit také názor na přečtené dílo. Slavnostního „vypuštění“ shromážděných knih se ve vinárně Veronský dům v Míšenské ulici zúčastnili spisovatelé Ludvík Vaculík, Miloš Urban, Jiří Gruša či Michal Viewegh.
„Doufám, že jsou holandští čtenáři poctiví a nekradou, a že čeští sběratelé zahraničních vydání si knihy nebudou brát do své sbírky,“ řekla Dáša van der Horst-Nedorostková z Českého centra v Haagu. Tato zúžená verze knihotoče se snaží oslovit čtenáře ze země, v níž má literatura velmi důležité místo a zasahuje i do všedního života - podle nedávno vydané příručky Literatura ve světě má z šestnácti milionů obyvatel jeden milion lidí literární ambice.
Vcelku se v Nizozemsku daří i české literatuře, od 70. let tam vyšlo na čtyřicet překladů. Mezi nakladateli, kteří nejvíce přejí českým autorům, patří AmboAnthos, kde vyšly knihy Milana Kundery, Josefa Škvoreckého, Jáchyma Topola či Miloše Urbana, nebo Wereldbibliotheek, který přinesl díla Zuzany Brabcové, Terezy Boučkové, Ivana Klímy či Michala Viewegha.
„Zájem o českou literaturu je velký vždy, ale v posledních letech celý knižní trh zažívá ekonomický propad, nakladatelé jsou opatrnější před neznámými autory. Největší zájem o českou literaturu byl na počátku devadesátých let, šance tehdy byla pro řadu nových autorů,“ říká Edgar de Bruin, překladatel z češtiny do holandštiny, který od konce osmdesátých let uvedl do holandštiny na dvacet českých děl.
Před rokem se svou ženou založil literární agenturu Pluh. Ta nyní v zahraničí výhradně zastupuje Petru Hůlovou, Filipa Topola, Miloše Urbana či Tomáše Kolského, jedná i za nakladatelství Petrov.
„V Česku není zvykem, že by nakladatel zastupoval v cizině svého autora. A když autoři prodali práva zahraničnímu nakladateli, stěžovali si, že smlouvy byly nevýhodné,“ podotýká de Bruin. Vycházel především se svých dobrých kontaktů s českými autory, z nichž řadu překládá.
„Miloš Urban mě sám požádal, zda ho nechci zastupovat, s kontakty na spisovatele mi pomáhá Jáchym Topol,“ dodal. Překladatel a agent se při své práci řídí nekomerční poučkou: zastupuje jen autory knih, které ho zaujaly. Jeho první překlad byl Příběh inženýra lidských duší Josefa Škvoreckého.
„Česká literatura se mi líbí, myslím, že české knihy stoprocentně obstojí ve srovnání s holandskými novinkami,“ podotýká Edgar. „Není povrchní, autoři nedávají návod čtenáři, co si má o knize myslet, ale nutí ho samostatně přemýšlet.“
