Co četla v dětství Simona Monyová, proč se Antonín Bajaja pustil do psaní, jak napadlo Markétu Hejkalovou vystudovat finštinu a rozjet knižní veletrh a jak těžké bylo založit český Amazon, tedy Kosmas.cz? Tyhle a dalších více než třicet příběhů, které se točí kolem knih, čtenářů a spisovatelství, se sešly v souboru bohemisty Jiřího Trávníčka nazvaném Knihy a jejich lidé s podtitulem Čtenářské životopisy. Vychází v Hostu.
ÚryvkyAntonín Bajaja Jaroslav Císař Dana Blatná Aleš Palán |
O své knižní vášni vypovídají spisovatelé, knihkupci, nakladatelé, jeden typograf, také literární agentka, překladatelka i zakladatel a šéf literárního časopisu. Trávníček s nimi vedl poslední tři roky obsáhlé rozhovory a z nich pak sestavil jednotlivá vyprávění.
Co lze z příběhů vyčíst? Jsou to především všechno velmi osobité životní osudy, jde i o sondu do českých kulturních dějin od první republiky až do loňského roku. "Nejstarší vzpomínky na knihy se týkají literárního historika a pedagoga Jaroslava Meda a třicátých let minulého století," upřesňuje Trávníček. Zrovna na setkávání s ním rád vzpomíná.
Mladá intelektuálka
Nejvíc ze všech zpovídaných mu však utkvěla Simona Monyová. "Nestačila před svou smrtí text ani zredigovat. Máme ji zapsanou jako autorku romantických knih a vydavatelku, ale začínala vlastně jako mladá intelektuálka, básnířka. Nakladatelé jí však říkali, že má psát jinak, že se to bude lépe prodávat, tak se přizpůsobila," tvrdí editor knihy. Monyová přitom ve své čtenářské biografii vzpomíná na to, jak její otec neuznával její psaní a maminka mu raději příliš nevzdorovala.
"Natvrdo se dozvěděla, že píšu, když mi bylo osmnáct. V Ernově sále na brněnské Staré radnici se konal takový cyklus, jmenoval se Tóny a verše, reprodukovala se klasická hudba a do toho se četla poezie - no a já jsem tam dodávala poezii. Na pořad lákaly plakáty po celém Brně. Maminka pracovala v maloměřické cementárně, kde byla velká plakátovací plocha, kolem které chodila, a všimla si mého jména," popisovala Monyová. Málokdo by dnes asi čekal, že milovala Daniila Charmse nebo že jí vycházela poezie v Revolver Revue.
Nejlepší doporučení
Čtenářské životopisy se dají vnímat z mnoha úhlů. Lze je číst abecedně tak, jak jsou v knize seřazené. "Určitě se najdou čtenáři, kteří to vezmou generačně. Případně profesně, někdo se zaměří jen na spisovatele, někdo třeba na překladatele. A někdo bude třeba číst jenom ženské příběhy nebo mužské," říká Trávníček.
Jeho kniha může také sloužit jako seznam doporučené četby - v době, kdy máme málo silných literárních autorit, se tady otevřeně svěřují se svými oblíbenými tituly tři desítky lidí z branže, které stojí za to poslouchat. I proto, že oficiální literární kánon doporučovaný na školách je poplatný desítky let starým osnovám.
Jiří Trávníček je dnes vlastně jediným českým výzkumníkem čtenářských návyků, kromě této novinky stojí i za dvěma výzkumy čtenářů nazvanými Čteme? z roku 2008 a Čtenáři a internauti, kteří navázali o tři roky později. Jeho novinka je ze tří publikací asi nejčtivější, jako by člověk listoval cizími čtenářskými deníky.
