Jan Kanzelsberger tvrdí, že slovo krize nevypustí z úst: "Samozřejmě musíme být ostražití, počítat, předjímat, ale panice, hrůze, strachu nepodléhám."
Jak byste tedy pojmenoval současný stav českého knižního trhu?
Můžeme mluvit o útlumu, přelévání čtenářského zájmu. Český trh je velmi křehký, rozdrobený a konzervativní. Kromě toho se svobodně rozvíjí teprve dvacet let. V letech 2000 až 2007 intenzivně sílil, teď přichází sedm hubených let. Ale je to přirozený vývoj. Krize se nás zatím dotkla jen v určitých oblastech a regionech, jako malý stát máme i jistou výhodu: všechno trvá déle, netočí se tu tolik peněz, takže ani pád tolik nebolí.
Pokles tržeb nepociťujete?
Nejsou to dramatická čísla. Myslím, že balík peněz, které jsou Češi ochotni utratit za knížky, je v posledních letech zhruba stejný, jen se jinak dělí. Často víc než krize ovlivní prodeje poloha obchodu, dispozice, konkurence. Řekněme v Písku je šest až sedm knihkupectví, takže všichni naříkáme. Knihkupce, který tam má jediný krámek, to samozřejmě postihne víc než mě, který se zahojí v jiných městech. Třeba mým prodejnám ve Zlíně, Mladé Boleslavi, Karlových Varech a kupodivu i v Ostravě se daří velmi dobře.
A naopak?
Potíže jsou dlouhodobě v severních Čechách a na Vysočině. Prodejna ve Žďáru nad Sázavou nefunguje k naší radosti, tam se může pokles pohybovat i kolem deseti procent. A zavřeli jsme už obchody v Pardubicích a v Ústí nad Labem. Oba byly špatně umístěné, souvisí to i se skladbou obyvatelstva a romskou menšinou, mám pocit, že se tam obecně méně čte... Ale hlubší úvahu bych přenechal sociologům.
Chtěli jste zavřít i Dům knihy na Václavském náměstí.
Ale nezavřeli, zatím funguje. Chtěli jsme se preventivně připravit na horší časy. Dům knihy je otevřený už dvanáct let a na dnešní standardy má příliš malé přízemí, teprve po kavárně začíná vlastní prodej, nelze tam zavést eskalátor. Což neznamená, že bychom chtěli opustit pražské centrum.
Je ztrátový?
Samozřejmě není ziskový, ale je to hra čísel. Pražská knihkupectví, ať to připouštějí nebo ne, jsou v určitém útlumu, přibyla spousta kapacit, konkurence, plocha prodejen je ve srovnání s rokem 1989 snad desetinásobná. To všechno mluví proti Praze, ta už dávno není samospasitelná. Na druhou stranu je tu větší pohyb lidí, turistů.
Hodně knihkupců si stěžuje na špatný začátek letošního roku. Jaký byl pro vás?
Leden patří mezi obecně slabé měsíce, jsou inventury, lidé knížky po Vánocích spíš vyměňují než kupují. Ale právě vyšel nový Dan Brown a prodává se nad očekávání dobře. Rozhodující měsíce přijdou v březnu, dubnu. Už aby tu bylo jaro. Knížky jsou vůbec dost závislé na počasí – když napadnou půlmetrové závěje, lidé zamíří raději do hospůdek než pro knížku.
Co čekáte od letošního roku?
Že bude krušný. Pokles bude pokračovat, ale snad ne ve fatálních rozměrech. Nemyslím, že krize odradí Čechy číst, že kvůli ní přestanou kupovat knížky. Zákazník z ní může i něco vytěžit: budou se víc prodávat paperbacky, loňské Vánoce byly hodně o slevách. Je to nicméně trochu dvousečné, lidé si snadno zvyknou, že knížka je za stovku, dvě.
Čím to, že knížka krizi relativně odolává?
Kniha je sice zbytné zboží, ale když už nemáte na knihu, tak na co tedy? Obchody s elektronikou či s automobily byly zvyklé na vysoké zisky, dokázaly ze zákazníka vytáhnout velké peníze. V knížkách jsou obraty mnohem menší, knižní branže nežije nikde na světě na vysoké noze.
Co je pro knihu největší nebezpečí? Mluví se o digitálních knihách a všemocném Googlu, vzrůstu DPH, nadprodukci...
Jistě, kniha je ohrožována ze všech stran. Zvýšená sazba DPH na knihy doufám neprojde, to by byl projev dokonalé arogance státu, a audioknihy se zatím neprosadily. Knihy elektronické? Já bych si knihu z displeje číst nechtěl. Ale nevím, co bude za dvacet třicet let. Nejsem bohorovně klidný, možná budeme nakonec prodávat jen čtečky. Ale na druhou stranu – tištěná kniha existuje už stovky let, tak snad to všechno ještě pár let přežije!
