V závěrečné kapitole však Berthold svá slova popírá při líčení tohoto "pokusu" o atentát: "Jedním z posledních návštěvníků v Hitlerově bunkru byl ministr pro zbrojní výrobu Albert Speer... Později tento vůdcův přítel a architekt jeho chorobných megalomanských představ tvrdil, že ho tehdy napadlo zavraždit Hitlera plynem, který by zavedl do bunkru vzduchovou šachtou. Podle svých slov se o to také pokusil. Důkazy ovšem chybějí."
Kniha obsahuje i spekulace a fantazie. Kámen úrazu u ní představuje neexistence dělicí čáry mezi pokusy o atentát a skutečnými atentáty. Ahistorickým přístupem byly na jednu rovinu sneseny nejznámější atentáty z mnichovského Bürgerbräukelleru v roce 1939 a 20. července 1944, uskutečněné, ale nezdařené pokusy z března 1943 a zamýšlené, avšak nerealizované útoky - jejich popis hraje v knize prim. I s přihlédnutím k těmto okolnostem bychom se onoho velkorysého čísla 42 dopočítali stěží.
O kvalitách knihy českého čtenáře přesvědčí úroveň kratičkého líčení atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Obsahuje tolik nesmyslů, že na ně upozornila i redakce! Berthold ovšem nemá jasno ani v rozdílech mezi pojmy, jako jsou Berchtesgaden, Obersalzberg a Berghof. Stejně tak zůstává otázkou, proč byla zařazena kapitola o tzv. Röhmově puči. Smutnou a trapnou ukázku autorovy nemohoucnosti představuje kapitola pojednávající o nejznámějším pokusu o Hitlerovu likvidaci - atentátu z 20. července 1944. Zcela ohromí již první věty: "Denními nálety Američanů na strategické cíle... se německý zbrojní průmysl zhroutil... Angličané sestřelovali rakety V 1 a V 2 při útocích na Londýn, ještě než zasáhly cíl." Ve skutečnosti dosáhl německý zbrojní průmysl v roce 1944 vrcholu a Londýn prožíval pod údery raket paniku, s jejímiž následky se musel zabývat i kabinet. Vlastní líčení 20. července představuje v Bertholdově podání malou katastrofu. Za všechny nedostatky jmenujme jediný: ve schematickém životopisu atentátníka, plukovníka Stauffenberga, je vynecháno jeho působení v Rusku, kde byl svědkem řádění útvarů zvláštního nasazení SS. Tato zkušenost byla pověstnou poslední kapkou, která hraběte postavila proti "vůdci".
Svůj díl si vzal i překlad; jeho autorka Hana Vočková se měla seznámit alespoň s nejpodstatnějšími dobovými reáliemi, například s německými vojenskými hodnostmi a jejich českými ekvivalenty. A namátkou dále: zaměňovány jsou osoby podobných jmen - Röhm a Römer, Tirpitzovo nábřeží je přeloženo jako břeh Tirpitzu (překladatelka zřejmě považuje admirálovo příjmení vedle Sprévy a Havoly za další z berlínských řek). Úroveň koncepčně nepříliš povedené Bertholdovy knihy, posílená příšernou českou redakcí překladu vede k prosbě: Příště k něčemu takovému přibalte prášky proti bolení hlavy!
Will Berthold: 42 atentátů na Adolfa Hitlera. Přeložila Hana Vočková. Brána, Praha 1999. 213 stran, náklad neuveden, cena 178 korun.
