Jaký byl herec, který se jako jedna z mála českých hvězd dokázal prosadit i ve světě, žil ve Vídni, v Paříži, Římě, na americké půdě v New Yorku i v Hollywoodu, ale domů se po léta vrátit nemohl?
Muž, který miloval dobré jídlo a vážnou hudbu, na gymnáziu propadal a v pouhých devatenácti letech se stal členem Národního divadla v Brně?
Skutečnou kariéru však pro Haase odstartoval až příchod do Prahy, kde se brzy proměnil v zářivou osobnost nejen jeviště a stříbrného plátna, ale také společenských akcí, módních kaváren, barů a "překrásných domů hanby", jak tesklivě vzpomínal ve svých dopisech z exilu.
Kniha připomíná prvorepublikové společenství zvané Táflrunda a historky pamětníků, které kolem tohoto stolu pravidelných hostů kolovaly.
K Haasovým láskám patřily nejslavnější herečky své doby Anna Sedláčková, Ljuba Hermanová, Adina Mandlová. Ve třiceti přijal roli postaršího fotbalového fanouška pana Načeradce ve filmové komedii Muži v ofsajdu, z níž se zrodil nesmrtelný hit.
V roce 1930 nastoupil do pražského Národního divadla, kde prý jeho roční plat činil 42 tisíc korun. Jedním z nejznámějších vrcholů Haasovy divadelní kariéry byla Čapkova Bílá nemoc, méně se ví, že pro její filmový přepis změnil původní závěr – v době hrozící války prosadil alespoň paprsek naděje.
Sám však kvůli svému židovskému původu naději neměl – krátce před příchodem nacistů dostal výpověď ze zlaté kapličky. Dochovala se jeho žádost o penzi, důchod ve výši 1282 korun byl Haasovi přiznán k 1. srpnu 1940, ale to už byl na útěku. Se ženou, bez nemocného syna, kterého museli nechat v Praze. Viděli ho až po sedmi letech.
První Haasovy kroky vedly do Paříže, ale sotva natočil ve Francii svůj první film, musel před Hitlerem prchat dál, do Portugalska a pak do Spojených států. Na Broadwayi se seznámil s Marlonem Brandem, který mu později připomínal, že ho jako kluka vykázal z divadla.
Hrál ve filmech s Oliverem Hardym či Johnem Waynem, při natáčení Dnů slávy se spřátelil s Gregorym Peckem, který o Haasovi vyprávěl při své návštěvě karlovarského festivalu.
V Americe Haas založil i vlastní studio, objevil se v seriálu Bonanza, ale koncem padesátých let podlehl stesku po Evropě. Z Vídně to měl nejblíž k domovu, kam se na skok podíval až během politického uvolnění v 60. letech. Srpnovou okupaci 1968 přežil jen o pár měsíců.
Kniha využívá citací z jiných pamětí – od Adiny Mandlové přes Otakara Vávru k Jiřímu Weissovi – i výpovědí žijících pamětníků – Zity Kabátové nebo Norberta Auerbacha.
Zvláštní kapitolu věnuje hercově ženě Bibi Haasové, zmiňuje i jeho bratra skladatele, který zemřel v Osvětimi, či dlouholeté přátelství Huga Haase s herečkou Olgou Scheinpflugovou, doložené jejich vzájemnou korespondencí. Snad vůbec nejzajímavější součást publikace však představuje výběr z Haasových vlastních textů včetně jeho básní.
