Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vychází kniha o lágru v Jindřichovicích, kde zemřely tisíce zajatců

  9:36aktualizováno  9:36
Hektarový pozemek patřící Srbsku a pozapomenuté mauzoleum s tisíci malými rakvemi vojáků. Jen to zbylo v Jindřichovicích na Sokolovsku z jednoho z největších zajateckých táborů na území rakouské monarchie za 1. světové války. O historii lágru teď vychází vůbec první ucelená kniha.

Romana Beranová a Vladimír Bružeňák, autoři knihy Ozvěny velké války s podtitulem Zajatecký tábor Jindřichovice 1915-1918. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Publikaci mapující historii lágru s ostatky hlavně srbských, ale také ruských a italských vojáků vydává sokolovské muzeum.

Autoři Vladimír Bružeňák a Romana Beranová shromáždili podrobné informace, které mapují nejen založení a fungování lágru v letech 1915 až 1918, ale i historii mauzolea v objektu bývalé vodárny.

Kniha Ozvěny velké války s podtitulem Zajatecký tábor Jindřichovice 1915-1918 obsahuje spoustu unikátních dobových fotografií z pozůstalosti sokolovského historika Václava Němce. Snímky darovala muzeu Němcova dcera Jana Miklová.

Zajatecký tábor Jindřichovice

  • fungoval v letech 1915 až 1918 
  • jeden z největších v monarchii s kapacitou 30 tisíc lidí 
  • zemřelo zde 3 800 až
    4 300 zajatců (údaje se různí) 
  • z toho asi 3 000 Srbů, 150-200 Rusů,
    300-1 200 Italů 
  • celkem jsou zde uloženy ostatky více než 7 tisíc zajatců (včetně těch, které sem byly svezeny z dalších táborů) 
  • návštěva mauzolea je možná, klíče lze po objednání vyzvednout na jindřichovické radnici

"V táboře s kapacitou až 30 tisíc zajatců zemřelo na nejrůznější nemoci, epidemie a podvýživu
3 800 až 4 300 vojáků. Z nich tvořili drtivou většinu Srbové. Nebyl to koncentrační tábor, jak si mnozí myslí, nýbrž skoro až moderní město se strážními věžemi, ale také s pekárnami, kanalizací, fotbalovým hřištěm, zeleninovými záhony," líčí Vladimír Bružeňák.

Autorům knihy se podařilo vypátrat, že do Jindřichovic zajížděli pracovníci charitativní organizace YMCA nejdřív z USA a později ze Švýcarska.

Učili negramotné zajatce číst a psát, základy zeměpisu a matematiky. Přivezli jim knihy i hudební nástroje, na které vojáci hráli národní písně.

Na dnešní holé pláni mezi Jindřichovicemi a Rotavou stálo 100 dřevěných domů pro zajatce, 14 pro nemocné. Dál dvě pekárny se sklady potravin, dva baráky se sprchami a prádelnami.

Nechyběla kaple a dvě budovy s posuvnou střechou sloužící k relaxaci a léčbě. Celkem asi 170 objektů včetně pošty, kanceláří, skladů, stájí pro jezdecké koně a důstojnického kasina.

Vybudování tábora přišlo monarchii na 7 milionů rakouských korun. Brzy se tu ocitlo až 28 tisíc zajatců. Podle některých pramenů tu pobývalo koncem války až 36 tisíc nepřátelských vojáků.

Zajatci pracovali v okolí, zastupovali muže na frontě

Vstávali v šest ráno. Po snídani je strážní personál rozdělil do pracovních oddílů. Oběd se vydával v 11 hodin a následoval dvouhodinový odpočinek. Pak znovu práce, jež končila kolem páté odpoledne. V neděli se konaly katolické i pravoslavné bohoslužby.

Zajatci byli nasazováni na nejrůznější práce v okolí, kde chyběli muži odvedení na frontu. Rusové pracovali v rotavských železárnách.

Od roku 1916 pomáhali stavět i sokolovskou chemičku, železniční most přes Ohři, těžili v čedičovém lomu kámen používaný k výrobě dlažebních kostek. Kvůli jednodušší dopravě proviantu vedla do lágru úzkokolejná železnice.

Bružeňák s Beranovou vyvrátili jeden z mýtů, že zajatci chodili denně z Jindřichovic do Sokolova stavět chemičku. "Je to nesmysl, nemohli ujít každý den padesát kilometrů a podávat výkon. V chemičce byli ubytováni a pracovali tam třeba měsíc, dva nebo tři," vysvětlil Bružeňák.

Zajatce zabíjel na konci války tyfus

Na konci války, jak čím dál víc potravin mířilo na frontu, se v jindřichovickém táboře šířil hlad. Příděly chleba se tenčily.

Od druhé poloviny roku 1916 rostl počet úmrtí. V létě 1917 vypukla epidemie tyfu, umíralo až čtyřicet lidí denně. Táborové márnice byly přeplněné, těla končila v masových hrobech.

Mauzoleum s exhumovanými ostatky vojáků donedávna chátralo, dovnitř zatékalo. Ruská federace ale uvolnila peníze a před pár týdny začala rekonstrukce, která má pokračovat ještě na jaře.

"V poslední době se návštěvnost mauzolea zvýšila. Turisté přijíždějí i z Německa," řekla starostka Jindřichovic Anna Polívková. Klíče od mauzolea mají úředníci na radnici.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Frankurtskou radnici Römer během knižního veletrhu ozvláštnila světelná show...
KOMENTÁŘ: Letos ve stínu, za dva roky v Lipsku mají naše knihy šanci

Frankfurt (Od naší zpravodajky) Frankfurtský knižní veletrh, který v neděli skončil, vsadil letos na čtenářskou kartu – a jeho návštěvnost znovu vzrostla.  celý článek

Spisovatel Salman Rushdie na knižním veletrhu ve Frankfurtu (12. října 2017)
Ty seš chlap! Rushdie ve Frankfurtu vzpomínal na setkání s Trumpem

Frankfurt (Od naší zpravodajky) Donald Trump na Frankfurtský knižní veletrh nedorazil, přesto se tu o něm mluví skoro všude. Angela Merkelová a Emmanuel Macron, kteří literární svátek opravdu...  celý článek

Mladík si svítí v domě rodičů ve venezuelském městě El Calvario, ve kterém byly...
RECENZE: Blackout je drtivý a nepříjemně věrohodný návod, jak zničit svět

Češi už jsou také na červené, stojí na 11. straně depresivního románu Marka Elsberga Blackout. To znamená, že jsme bez elektřiny. Jen krátce poté, co stejný...  celý článek

Rodičovská v životopisu: Patří tam, nebo ne?
Rodičovská v životopisu: Patří tam, nebo ne?

Sehnat práci s dítětem se dá, jen se na to musí správně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.