V češtině, pokud nepočítáme některé memoáry osekané poststalinskou cenzurou, se nyní objevuje teprve první kniha o této organizaci - titul V podzemí třetí říše francouzského spisovatele Gillese Perraulta.
Rudá kapela nemohla ujít pozornosti německé kontrašpionáže - gestapa a abwehru. Nacisté ji nakonec vystopovali a postupně rozbili, přičemž zatkli, umučili a popravili stovky lidí. Nejvyšší šéf se je pokusil ve vězení obelstít - hrál s nimi zpravodajskou hru (v Moskvě ho poté posadili do věznice jako mnohé jiné navrátilce ze Západu).
Když se o existenci sítě dozvěděl Adolf Hitler, nařídil, že noviny ani rozhlas se o ní nesmí ani zmínit. První knihy, které po válce o Rudé kapele vyšly, proto veřejnost překvapily. Je přirozené, že tyto události mohli jejich aktéři či novináři tehdy popsat jen zčásti; byly příliš čerstvé, mnohé věci zůstávaly tajné, řada lidí mlčela či zapírala. Nicméně i tahle svědectví ukazovala na obrovské hrdinství většiny příslušníků Rudé kapely. Postupem doby se tajemství Rudé kapely stále víc rozkrývalo - ve světě o ní vyšlo přes padesát knih.
Gilles Perrault píše, že jeho práce je výsledkem mnohaleté detektivní práce. Svým způsobem je to sága; postihuje všechny větve této výzvědné sítě. Kniha se čte jako dobrý špionážní román - Perrault umí zobecňovat některé pracovní metody tajných služeb. Ovšem zanechává - jak to v těchto případech bývá mnoho otazníků, na něž jsou odpovědi ukryté v sejfech tajných služeb. A těch jmen se tu vyskytuje tolik, že se v nich čtenář někdy utápí. Francouzský nakladatel nedokázal přimět autora, aby znovu připomněl různé souvislosti; ani pražské nakladatelství Academia to čtenáři neusnadnilo, protože nepořídilo jmenný index.
Hlavní problém však spočívá v tom, že Academia poslala na trh překlad prvního vydání této knihy, který pořídil Sergej Machonin v roce 1970 a který v době začínající normalizace nesměl vyjít. Jenže Perrault v roce 1989 ve Francii vydal "nové vydání, doplněné a rozšířené o četná nová svědectví a dokumenty" a redakce českého nakladatelství z něho při redigování překladu vycházela. Tyto nové údaje jsou zde jako poznámky pod čarou.
A to je velká chyba - kdyby Perrault necítil, že nová fakta poněkud změní úhel pohledu, nemusel by podstatně doplněné druhé vydání dělat. A tento rozpor se v knize projevuje: například na str. 79 autor cituje agenta abwehru, který v roce 1954 tvrdil, že Rudá kapela fungovala i po skončení války, kdežto mnohem dál (str. 415) to v poznámce pod čarou vylučuje. Přesto je titul V podzemí třetí říše důstojným připomenutím rozsáhlého protinacistického odboje.
Gilles Perrault: V podzemí třetí říše. Přeložil Sergej Machonin. Academia 1999, 488 stran, cena a náklad neuvedeny.
Rudá kapela nemohla ujít pozornosti německé kontrašpionáže - gestapa a abwehru. Nacisté ji nakonec vystopovali a postupně rozbili, přičemž zatkli, umučili a popravili stovky lidí. Nejvyšší šéf se je pokusil ve vězení obelstít - hrál s nimi zpravodajskou hru (v Moskvě ho poté posadili do věznice jako mnohé jiné navrátilce ze Západu).
Když se o existenci sítě dozvěděl Adolf Hitler, nařídil, že noviny ani rozhlas se o ní nesmí ani zmínit. První knihy, které po válce o Rudé kapele vyšly, proto veřejnost překvapily. Je přirozené, že tyto události mohli jejich aktéři či novináři tehdy popsat jen zčásti; byly příliš čerstvé, mnohé věci zůstávaly tajné, řada lidí mlčela či zapírala. Nicméně i tahle svědectví ukazovala na obrovské hrdinství většiny příslušníků Rudé kapely. Postupem doby se tajemství Rudé kapely stále víc rozkrývalo - ve světě o ní vyšlo přes padesát knih.
Gilles Perrault píše, že jeho práce je výsledkem mnohaleté detektivní práce. Svým způsobem je to sága; postihuje všechny větve této výzvědné sítě. Kniha se čte jako dobrý špionážní román - Perrault umí zobecňovat některé pracovní metody tajných služeb. Ovšem zanechává - jak to v těchto případech bývá mnoho otazníků, na něž jsou odpovědi ukryté v sejfech tajných služeb. A těch jmen se tu vyskytuje tolik, že se v nich čtenář někdy utápí. Francouzský nakladatel nedokázal přimět autora, aby znovu připomněl různé souvislosti; ani pražské nakladatelství Academia to čtenáři neusnadnilo, protože nepořídilo jmenný index.
Hlavní problém však spočívá v tom, že Academia poslala na trh překlad prvního vydání této knihy, který pořídil Sergej Machonin v roce 1970 a který v době začínající normalizace nesměl vyjít. Jenže Perrault v roce 1989 ve Francii vydal "nové vydání, doplněné a rozšířené o četná nová svědectví a dokumenty" a redakce českého nakladatelství z něho při redigování překladu vycházela. Tyto nové údaje jsou zde jako poznámky pod čarou.
A to je velká chyba - kdyby Perrault necítil, že nová fakta poněkud změní úhel pohledu, nemusel by podstatně doplněné druhé vydání dělat. A tento rozpor se v knize projevuje: například na str. 79 autor cituje agenta abwehru, který v roce 1954 tvrdil, že Rudá kapela fungovala i po skončení války, kdežto mnohem dál (str. 415) to v poznámce pod čarou vylučuje. Přesto je titul V podzemí třetí říše důstojným připomenutím rozsáhlého protinacistického odboje.
Gilles Perrault: V podzemí třetí říše. Přeložil Sergej Machonin. Academia 1999, 488 stran, cena a náklad neuvedeny.
