V roce 2006 vyšla v nakladatelství Labyrint kniha Palác Akropolis - Rozhovory, pro níž Jeroným Janíček pořídil vzpomínková interview s hlavními osobnostmi, které stály za rekonstrukcí léta nevyužívaného žižkovského domu se sálem, bývalého divadla, v životem tepající kulturní křižovatku. Aktuální publikace, nesoucí strohý název Palác Akropolis, představuje tento fenomén formou monografie zčásti výtvarné, zčásti hudební a divadelní.
První část knihy tvoří právě výtvarná složka. Původní nákresy Františka Skály, který je hlavním autorem designu celého paláce i interiérů, doprovázejí fotografie realizovaného výsledku a Skálovy vpravdě úžasné poetické komentáře k nim, které někdy pomohou vystopovat jeho výtvarné inspirace k tomu kterému prvku, jindy zase čtenářovu hlavu spíše v dobrém slova smyslu zamotají - ostatně jako skoro všechno, na co tento svérázný výtvarník kdy sáhl.
Další, nejrozsáhlejší část knihy, jejíž text je dílem Jany Kománkové, připomíná hudební význam Paláce Akropolis, tedy všechny pomyslené polohy jeho programu. "Akráč" je totiž unikátní tím, že jej za svůj domovský klub považují hudebníci i fanoušci zcela rozdílných hudebních stylů od klasického rocku přes hardcore až po elektroniku. Právě odtud se také rozlila v 90. letech česká (oproti světu, jak to tak bývá, poněkud opožděná) vlna zájmu o world music.
Hudební kapitoly doprovází řada skutečně úžasných fotografií hudebníků, kteří v Akropoli hráli - a jsou mezi nimi skutečně velké hvězdy všech žánrů, ale i ti, které různé koncertní série, zdomácnělé v tomto klubu (např. Euroconnections), představily na samém začátku jejich dráhy. Právě v chuti objevovat je také jeden z podstatných kladů dramaturgie paláce Akropolis. To ostatně zdůrazňují i mnozí z těch, kteří mluví v hodinovém dokumentu, který je na DVD ke knize přiložen.
Závěrečná část knihy je zasvěcena jednak výstavám, které v prostoru paláce proběhly, jednak divadelní činnosti. V této souvislosti je třeba připomenout, že původní záměr rekonstrukce v polovině 90. let byl vytvořit stálou scénu pro divadla tzv. Pražské pětky (a režisér Tomáš Vorel byl také jedním z hlavních iniciátorů a tahounů přestavby). To, že důraz dramaturgie nakonec převážil ve prospěch hudby, bylo dáno historickými okolnostmi.
Kniha na vysoké polygrafické úrovni je z těch, ve kterých si pravidelný návštěvník "Akráče" bude moci listovat donekonečna a vzpomínat, na které akci byl přítomen a která mu unikla, ostatní asi neosloví. Na druhou stranu: za současné existence Paláce Akropolis se v něm odehrálo 7000 akcí, kterých se zúčastnilo 2,5 milionu návštěvníků. To je celkem rozsáhlá cílová skupina...
Jeroným Janíček (ed.): Palác Akropolis
vyd. JPress - Jeroným Janíček, 288 stran
