"Jeho portréty fotbalistů jsou portréty trosečníka, který náhodou přežil peklo a cítí nutkání podat svědectví," píše spisovatel Arnošt Lustig v předmluvě ke knize proslulého sportovního novináře Františka Steinera Fotbal pod žlutou hvězdou.
Steiner prostudoval spoustu archivních materiálů, hovořil s těmi, kdo měli štěstí a stejně jako Lustig (mimochodem v létě 1943 vyhlášený nejlepším brankářem terezínské dorostenecké ligy) přežili, a napsal unikátní dokument.
Zaplnil jím jedno z bílých míst naší paměti, neboť se toho dost ví o terezínských básnících, malířích, hudebnících, ale tamní fotbalisté zůstávali dosud stranou.
A často to nebyla ledajaká jména – Steiner připomíná nejen Lustiga nebo dalšího spisovatele Ivana Klímu, který hrál v Terezíně za "modro-bílé", ale i sportovce, jako byli například Tommy Katz-Karas, který hrál po válce za pražskou Slavii, nebo úspěšný předválečný československý reprezentant Pavel Mahrer.
Krátké uvolnění před smrtí
Dalším z terezínských hráčů byl i Jiří Popper-Pavel, bratr známého spisovatele Oty Pavla. Podobně jako mnozí jiní vysvětluje ve Steinerově knize i on, co fotbal v ghettu znamenal: "Byl to okamžik lidskosti, protože jinak jsme byli pouhá čísla."
Ten okamžik lidskosti býval často pro mnohé z nich až příliš krátký. "Byl to fotbal před smrtí. I řada hráčů šla s transporty do Osvětimi-Březinky, kde je čekaly plynové komory," vzpomíná v knize profesor Tomáš Kosta, bývalý poradce českých premiérů Špidly nebo Grosse, jemuž se podařilo utéci z transportu smrti.
Těm jmenovaným i stovkám neznámých lidí věnuje František Steiner svou knihu. Hodně v ní píše i o tom běžném, "neterezínském" fotbale. A čtenáře to náhle nutí vnímat tuhle hru, ke které má třeba i odtažitý vztah, trochu jinak. Tak jak ji vnímali židovští hráči kopané v ghettu. Řečeno Steinerovými slovy: jako pramen radosti a štěstí nejen v Terezíně, této "přestupní stanici tam, kde nepadaly góly, ale životy".
Hodnocení MF DNES 70 %
