Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kniha mého srdce není nic jiného než literární Český slavík

  15:15aktualizováno  15:15
Leckoho pobouřilo, že se do poslední nominační šestky, ze které byl vybírán "všelidovým hlasováním" vítěz soutěže Kniha mého srdce, dostala upírská limonáda Stephenie Meyerové Stmívání. Je to zbytečné.

Je opravdu Stmívání signálem upadajícího literárního vkusu Čechů? | foto: Profimedia.cz

Rozčilovat se nad tím má stejný smysl jako kroutit hlavou nad vysokými pozicemi v Českém slavíku pro kdejakou neintonující blondýnu, jejíž činnost se od mikrofonu přesunula do pózování v bulváru.

Podobné kratochvilné ankety není třeba odsuzovat, média potřebují každodenní potravu a v měsících, kdy "anketně spí" nejsledovanější obory popkultury, tedy je populární hudba a film, prostě hledají, kterým směrem upřít svůj záběr, aby udržela pozornost publika, které je živí.

V roce 2005 se volil Největší Čech a kromě zábavného sporu o Cimrmana si už asi málokdo vzpomene, kdo nakonec vlastně vyhrál, natož jak byla obsazena další místa.

Letos padla volba na Brity inspirovanou literární anketu, a ani ta nevypovídá, stejně jako zmíněný Slavík, o kvalitě, ale vlastně ani o všeobecné oblibě. Uvědomme si, že za každým hlasem, který je v takové anketě udělen, stojí několik nutných předpokladů, jež není ochoten splnit každý.

Skandál se nekonal, vyhrál Saturnin

Klasika českého humoru porazila upíry

Prvním z nich je vůbec zaznamenání existence takové ankety, což sice vzhledem k reklamní masáži Českou televizí nebyl problém, pořád ale ještě existují lidé, kteří umějí spoty neregistrovat, případně televizi vůbec nesledují a třeba si – sic! – raději čtou.

Za druhé je potřeba mít alespoň trochu soutěživou povahu, soutěživou navíc ve smyslu masových televizních soutěží, což je zcela jiná kategorie než hrát po večerech s přáteli lízaný mariáš nebo scrabble.

Třetím, velmi vážným předpokladem, je oddanost. Pubescentní fanynky Stmívání (jejichž vzorek krásně figuroval v odvysílané televizní desetiminutovce, věnované této knize) vlastně předvedly totéž, co se skoro po celou dobu existence Českého resp. Zlatého slavíka vyčítalo fanklubům zpěváků a kapel.

Ty dokázaly v dobách, kdy se hlasovalo korespondenčně prostřednictvím anketních lístků v časopise Mladý svět skoupit celý náklad a investovat tak nemalé peníze vlastně jen do toho, že si ve finále přečtou jméno svého idolu na některém z prvních míst.

To dnes suplují esemesky, princip fungování je ale stejný, ať už je jako ve Slavíku omezen na možnost poslání hlasů z jednoho čísla, nebo není. Nějaký ten další telefon se v domácnosti vždycky najde.

Právě tito oddaní fanoušci – zpěváka, knihy, herce – vlastně vykazují stejnou disciplinovanost jako například v politické sféře příznivci komunistické strany ve volbách (čímž samozřejmě vůbec nemá být řečeno, že se jedná o tytéž lidi; právě naopak).

Všechny tyto předpoklady velmi výrazně snižují procento "zástupců národa", kteří se podobných anket účastní. A je zcela samozřejmé, že o konečné volbě spolurozhoduje řada dalších elementů, z nichž mnohé nejsou až tak druhořadé, jak by se mohlo zdát.

Povšimněme si kupříkladu, že všech šest knih, které se dostaly do nejužší nominace, je zfilmovaných. Zatímco ale film Egypťan Sinuhet z roku 1954 a Malý princ (z několika zpracování to nejdále dotáhlo to z roku 1974, zde ale musíme připočíst další popkulturní ohlasy včetně komiksů, audioknih nebo písniček) nepatří zrovna mezi filmové hity, pro ostatní platí pravý opak.

Můžeme se tázat, kolik lidí, kteří hlasovali pro Saturnina, knihu vůbec četlo a nespolehlo se pouze na znalost filmu resp. televizního seriálu s Oldřichem Víznerem a Ondřejem Havelkou. Babičku sice každý "povinně" četl ve škole, film s Jarmilou Kurandovou má ale bezpochyby díky neustálému televiznímu protáčení v mnohem čerstvější paměti.

No a filmové trháky o Harrym Potterovi a samozřejmě o onom diskutovaném upírovi a jeho lásce samozřejmě hovoří za vše, jakkoli statistická čísla těchto knižních bestsellerů lámou v celém světě rekordy a tvrdí se, že děti a mládež opět vrátily ke čtení. Otázka, zda nejde jen o jednorázový podnět, který po ukončení obou ság vyvane, je ale téma pro blízkou budoucnost.

Ostentativně intelektuální obavy z toho, že literární budoucnost Čechů směřuje podle výsledků ankety do pekel, tedy nejsou na místě. Knižní produkce našich nakladatelství je vysoce nadstandardní a úplně každý si v ní nepochybně může vybrat víc, než stačí učíst.

Soutěže typu Knihy mého srdce s touto situací nijak nezahýbou. Možná se dočkáme dalšího vydání Saturnina (s patřičnou přelepkou), asi se prodá dalších pár tisíc výtisků Stmívání, ale to je asi tak všechno.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Z nového celobarevného vydání Domečku pro panenky
Český Sandman už má Domeček pro panenky celý v barvách

Zatímco první české vydání zdobil surreálný obraz domečku, to nynější na obalu doprovází doslova hororová panenka. Řeč je o druhé knize Sandmana nazvaná právě...  celý článek

Haruki Murakami
RECENZE: Nový Murakami vystačí jen na půl hodiny, přesto je skvělý

Japonskému spisovateli Harukimu Murakamimu vychází v Odeonu další ilustrovaná povídka. Nese název Birthday Girl a přečtete ji za půl hodiny.  celý článek

Diváci berlínské olympiády roku 1936 svorně zdraví v nacistickém pozdravu.
RECENZE: Jak se Hitlerova olympiáda stala lekcí manipulace a lži

Berlínská olympiáda je dodnes velmi atraktivní téma: fantastické výkony Jesseho Owense, Hitlerovy hákové kříže a především zfanatizované davy pochodující...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.