RECENZE: Stačí kapka vody mimo sklenici a celý svět se převrátí naruby

Svět autistů je velká neznámá i přesto, že se o něm často mluví. Na běžné otázky, proč se autisté lidem nedívají do očí nebo zda umějí být šťastni, nedokáže odpovědět téměř nikdo. Proto japonský bloger, spisovatel a autista Naoki Higašida napsal knihu A proto skáču, která právě vychází v češtině.

Japonský spisovatel a autista Naoki Higašida | foto: Profimedia.cz

Na méně než dvou set stránkách Higašida odpovídá na 58 nejčastěji kladených otázek spojených s autismem. Rozděleny jsou do kapitol – o slovech, vztazích, pocitech, zájmech a chování. Ačkoliv spolu některé otázky souvisí a odpovědi se občas opakují, kniha ani trochu nenudí. S každou otočenou stránkou se totiž čtenáři rozšiřují obzory toho, jak moc se od sebe lidské bytosti mohou lišit.

A proto skáču

85 %

Autor: Naoki Higašida

Nakladatel: Paseka

172 stran, 229 korun

Samozřejmost, kterou pro nás představuje vyjadřování pocitů, totiž pro Higašidu znamená čiré peklo. „Své pocity dokážu vyjádřit jen určitými slovy, která jim významem vůbec neodpovídají, ale já je stejně musím použít, protože bych jinak nebyl schopen říct vůbec nic,“ odpovídá na otázku, proč mluví tak zvláštně.

Nejpoutavější pasáže kniha přináší ve chvílích, kdy autor popisuje boj sám se sebou. Jak moc je pro něj těžké vyrovnat se s vlastním selháním či pochybením. „Může jít o úplnou maličkost, ale pro mě je to, jako kdyby se celý svět převrátil vzhůru nohama,“ vysvětluje třeba incident, kdy kapka vody upadne mimo sklenici. „V takové chvíli si vůbec neuvědomuju, co smím a co nesmím. Vím jen, že tomu musím uniknout, jinak umřu,“ popisuje. Když se pak jeho stav vrací do normálu, cítí k sobě velkou nenávist.

Obálka knihy A proto skáču

Kromě toho se autisté často musí vyrovnávat s pocitem nadbytečnosti. Domnívají se, že pouze obtěžují své okolí, až se z nich nakonec stanou samotáři. Ani při takto choulostivých tématech však z Higašidova textu nejde vycítit sebelítost. Tou totiž, jak člověk po přečtení knihy zjistí, autisté netrpí. Je tomu právě naopak. Ale po čem opravdu touží, je pochopení ze strany společnosti. A to je právě jedno z poselství knihy – apel na společnost.

Může za to gravitace

Jelikož Higašida není pouze autistou na plný úvazek, jak se někteří domnívají, ale také aspirujícím mladým básníkem, spisovatelem a blogerem, je kniha proložena několika krátkými povídkami. Kouzelnými texty, které o světě autistů přinášejí výstižnější svědectví než mnohé odpovědi uvedené v knize. Svůj literární talent nejlépe dokazuje v poslední povídce, ve které se hlavní hrdina vyrovnává s posmrtným životem. O autismu nicméně nejvýstižněji hovoří ta, ve které se pozemšťan setkává s autistou na jeho planetě. Kvůli jiné gravitaci se však špatně pohybuje. Chvíli se diví, pak konečně zjišťuje, jak se autista cítí na Zemi. Na planetě, která pro něj nemá správnou gravitaci.

Nedá se sice generalizovat, co platí pro jednoho člověka, nemusí platit pro druhého. Stejně tomu bude i u autistů. Už ve třinácti letech však dokázal Higašida za pomoci ukazování na abecední tabulku darovat světu jedinečný text, který mu otevírá doposud neznámé obzory. Ve třinácti, kdy – nebýt jeho diagnózy – by pomalu začal odmlouvat rodičům a zajímat se o děvčata, celému světu ukázal, čeho všeho je schopný. A s dvěma desítkami knih na kontě tak činí dodnes.