Ačkoli velmi čtivě napsaná kniha o třech dívkách bojujících pomocí kouzelných kamenů proti zlu v pohádkovém světě stojí na zajímavém, dobrodružném příběhu, který ve skutečnosti pomáhá přežít nemocné dívce, je především o snech a představách.
Tak jako člověk vkládá do snů to, co přijímá za dne, vložila mladá autorka do svého příběhu to, co ji za její poměrně krátký život ovlivnilo.
Takže zde jsou patrné silné literární, filmové i komiksové vlivy, například Tolkienův Pán Prstenů a jeho zvláštní bytosti, Matrix a jeho Vyvolený, Nekonečný příběh s pohádkovým světem, Terry Pratchett s trucujícím Smrťákem ze Zeměplochy nebo v Česku málo známý japonský animovaný seriál Sailor Moon.
Přestože jsou Kameny osudu knížkou romantickou, nebojí se autorka nechat své hrdinky (takřka) zemřít. Zároveň se jí podařilo vyvarovat možných klišé - například ne každá ze tří hrdinek najde svého hrdinu.
Děj má pevně danou konstrukci, bez zbytečných odboček. Autorka se nesnaží udělat dojem moudrými a nepochopitelnými myšlenkami. Pokud jde o příběh sám, je dobře promyšlený od začátku do konce. A ačkoli staví na různých vlivech, dokáže si je Bujorová nápaditě přetvářet podle svého.
Jedinou zmatenější částí knížky jsou pocity a nálady nemocné dívky, které se celé dobrodružství zdá. Bujorová cíleně udržuje napětí, jen neustálé pochyby o tom, zda Vyvolený je opravdu vyvolený, které se táhnou zhruba od první třetiny knihy, jsou poněkud zdlouhavé.
Vedle otázek typických pro autorčin věk ohledně vnější a vnitřní krásy, důvěry a přátelství, povrchnosti a zrady, se Flavia Bujorová zabývá také otázkami vážnějšími. Uvažuje o smrtelné nemoci, beznaději nebo o nefunkčním politickém systému. S dětskou lehkostí a čistotou filozofuje také nad pojmy dobra a zla, kde používá názorné a přímé symboliky.
Kameny osudu je velmi povedená kniha pro děti a mládež, ale může zaujmout i dospělého, jenž se rád nechá přenést do světa fantazie, nebo rodiče, kteří díky ní mají možnost lépe proniknout do dospívající duše.
