John Densmore: Brány vyhozené z pantů
Kniha Brány vyhozené z pantů, kterou napsal jejich bubeník John Densmore a v českém překladu ji právě vydalo nakladatelství Maťa, o oněch tahanicích vypovídá. Základní pocit, který z jejího čtení člověk má, je nekonečný smutek.
A s přibývajícími stránkami také čím dál silnější pocit, že tenhle příběh prakticky nelze rozdělit na žádná „pro“ a „proti“. Nemá vlastně kladné postavy, se kterými by bylo možné se bez výhrad ztotožnit. Se žádným z členů The Doors by asi soudný člověk na pivo nešel...
Absurdní projekt
John Densmore
Válku vedl bubeník The Doors a autor knihy John Densmore s dalšími muzikanty, varhaníkem Rayem Manzarekem (zemřel 2013) a kytaristou Robbym Kriegerem, o dvě věci. Tou relativně zanedbatelnější jsou jejich pokusy prodat písničky kapely k reklamním účelům, tou druhou koncertování obou pod názvem The Doors of the 21st Century, tedy s využitím původního názvu.
Jak je známo, a Densmore to v knize sám připouští, do skupiny byl v roce 2002 zprvu k příležitostnému vystoupení přizván, ze zdravotních důvodů ale odmítl (trápila jej typicky muzikantská nemoc, tinnitus, nepříjemné pískání v uších).
Nahradil jej Stewart Copeland z někdejších The Police, u mikrofonu zemřelého Jima Morrisona zastoupil Ian Astbury z The Cult. Když se oním jedním koncertem kapela „namlsala“, rozhodla se pokračovat dál.
O Densmoreovi už nepadlo ani slovo - až do chvíle, kdy proti použití slova „doors“ v názvu podal žalobu. Popis soudních stání a nekonečných výpovědí plných vzájemných napadání je obsahem jeho knihy.
Ray Manzarek
Na jedné straně tak stojí Manzarek s Kriegerem, kteří stvořili svých jmen nehodný projekt: kapela hrající písně The Doors bez Jima Morrisona, lhostejno s jak velkým počtem původních instrumentalistů, prostě vždycky bude pouhý „okresní“ revival.
Na straně druhé ublížený, esoterismem poznamenaný a dokonce občas spasitelským syndromem trpící bubeník, kopající – drsně řečeno – do mrtvoly. Zapáchá obojí.
Ačkoli nejde o úplně nezajímavé čtení, fanoušci The Doors by si v zájmu zachování iluzí o partě, ve které kdysi platilo „jeden za všechny - všichni za jednoho“, asi měli Brány vyhozené z pantů odpustit.
