Není to tak dávno, co bylo barokní umění považováno za nabubřelé a příliš zdobné, a tudíž hodné spíš přezíravého posměchu než soustředěného zájmu. Ty doby jsou naštěstí pryč. Kunsthistorička Barbara Borgässerová v průvodním textu k publikaci vydané nakladatelstvím Slovart tvrdí: "Barokní věk se z dnešního pohledu jeví téměř jako předchůdce globalizace." A dodává, že i baroko mělo svá nová média, podobně jako je máme my dnes - tehdy to byl knihtisk a grafika.
Ta kniha není dokonalá jen co do obrazové části, ale i z hlediska textu. Je přesně takový, jaký má u podobných děl být: navnadí na neobyčejně zajímavou cestu, ale neunavuje zbytečnými zacházkami. Publikace odráží jiný přístup, než jaký měli autoři před dvaceti či třiceti lety: "Dřív převládal encyklopedický a akademický směr, kdy byla suma odborných znalostí rozdělena do malých porcí, dnes se snažíme postihnout širší spojnice v mezinárodním kontextu. Architektura, malba, sochařství, grafika a umělecké řemeslo, dříve považované za samostatná, oddělená témata, jsou nyní představovány ve svém vzájemném působení," říká fotograf a editor knihy Rolf Toman.
Baroko začíná v Římě, jenž byl vzorem katolického světa. Tady vyrůstá trojlodní bazilika svatého Petra, kterou dokončili v roce 1626 po téměř 175 letech projektování a výstavby. Uvnitř prvotřídní papežské náhrobky, sochy z mramoru i pozlaceného bronzu. Postavy ve výklencích mezi pilíři měří i pět metrů, přičemž jejich nohy začínají vysoko nad hlavami návštěvníků chrámu. Dokonalý fotoaparát a ještě dokonalejší technika tisku však dokážou i takovou sochu přiblížit natolik, že vystupuje ze stránky v každém detailu. S nadsázkou řečeno - už není nutné jezdit do Říma, Řím může být v každé knihovně. Čtenář uvidí vlastně ještě víc včetně nástěnných maleb z vnitřních kupolí chrámů, které byly vždycky příliš vysoko.
Je tu Vídeň, Salcburk, Drážďany i Paříž, Turín, Postupim i Versailles. A Praha: Chrám svatého Mikuláše na Malé Straně, Loreta i Strahovský klášter, náhrobek Jana Nepomuckého v katedrále svatého Víta. A nejde jen o architekturu, v rozměrech, které nejsou obvyklé ani u výpravných encyklopedií, je možné spatřit Rembrandta, Caravaggia, Rubense. Jen pro představu - detail dívky s kohoutem u pasu z Rembrandtovy Noční hlídky má v téhle knize na výšku bez dvou milimetrů čtyřicet centimetrů! Jsou tu i dva majestátní obrazy složené z rozkládacího několikastránkového panoramatu.
Klobouk dolů. A dopis Ježíškovi. Kniha sice stojí tři tisíce korun, ale slouží vlastně jako opakovaná jízdenka po kostelech, zámcích a muzeích celé Evropy, o vstupném nemluvě.
