Prakticky kdykoli zde návštěvník narazí na něco, co nejen stojí za vidění, ale je to skutečným zážitkem, ze kterého lze na českém výstavním úhoru dlouho čerpat. V Albertině v minulých dnech například skončila gigantická výstava grafik Edvarda Muncha a chystá se zde ruská avantgarda (Chagall, Malevič, Kandinskij a spol.).
Gustav Klimt: Tři věky ženy
V dalším oblíbeném výstavním prostoru, paláci Belvedere, se až do 28. února koná tematická výstava Klimt / Schiele / Kokoschka a ženy. Neboli: několik sálů zaplněných plátny i kresbami tří nejvýznamnějších rakouských malířů, kteří měli blízké kontakty (ať už rodinné kořeny, nebo místa pobytu) i na Čechy. A to na téma, jež je věčnou inspirací umělců všech dob i zemí.
Před divákem ožívají
Výstava začíná velmi cudně. Prvnímu sálu dominují portréty, které byly jedněmi ze základních zdrojů obživy umělců, a zejména v případě Gustava Klimta coby váženého vídeňského umělce patřilo k dobrému tónu v „high society“ nechat se vymalovat jeho mistrovským štětcem, vrstvícím na plátno v secesním duchu zlaté odstíny.
Právě v úvodních sálech, ve kterých jsou jmenovitě známy modely portrétů a dalších obrazů, zvolila kurátorka výstavy, jíž je ředitelka Belvederu Agnes Husslein-Arco, nápaditý způsob komentujících popisků.
U velké části žen totiž jsou jejich stručné životopisy, vypovídající i o vztahu k tomu kterému malíři a okolnostech vzniku portrétu, a to v první osobě. Obrazy tak dostávají vysloveně epický rozměr, „vyprávějí“ a před divákem nebývale ožívají.
Ve střední části se dostává ke slovu téma ženy jako manželky a matky, včetně portrétů dětí. Všichni tři umělci „loví“ modely ve svém okolí včetně rodiny, a dominuje zde zejména Oskar Kokoschka se svým výrazně expresionistickým, barevně velmi členitým rukopisem.
Erotika
Egon Schiele: Ležící žena v zelených punčochách
Pokračuje-li návštěvník výstavy dál, hlouběji do jejího nitra, obrazy jsou stále odvážnější, mnohé z nich i na dnešní poměry vlastně docela kontroverzní, hraničící možná pro někoho až s pornografií. Modelky odkládají čím dál víc oděvů, přes sál s dominujícími „běžnými“ akty, které malovali všichni tři umělci, se dostáváme k posledním dvěma místnostem, věnovaným erotice.
A to všeho druhu: smíšené i lesbické páry v „explicitních“ polohách, jakož i série masturbujících žen. Ty byly kupodivu, v rozporu se zažitou představou Egona Schieleho coby erotického enfant terrible, spíše inspirací pro tužku Gustava Klimta.
