Nakladatel láká na dílo „tvůrce, který dokázal erotické komiksy povýšit na umění“.
Umělecká je především výtvarná stránka. Realista Manara má velejemný cit pro kompozici i detail, barvu, smyslnost křivek a vyváženost proporcí. Jeho ženy jsou subtilní, krásné, živočišné, ladné. Inspirují se starými mistry, ale vykazují méně strnulosti a více života. Nahotou vzrušují, nikdy se neokoukají.
Obálka komiksu Klik
Se scénářem už to tak jednoznačně kladné není. Čtyři sešity z let 1983, 1991, 1994 a 2001 stojí a padají s jediným motivem – kouzelnou krabičkou ukradenou z dílny pološíleného psychoanalytika. Jde o strojek, jenž dokáže stimulovat na maximum ženskou slast a proměnit spořádanou, lehce prudérní krasotinku v sexuchtivou divoženku, která jde z orgasmu do orgasmu.
Mění se jen kulisy. V prvním dílu je svědkem skandální proměny hrdinky vybraná společnost včetně zpovykané holčičky, která právě slaví narozeniny. Ve druhém přichází ke slovu svět lačných médií.
Ve třetí části si předávají slovo divoši v amazonském pralese, respektive brutální těžař, který ukrajuje z jejich přirozeného prostředí – a sekta, jejíž mantrou je nekonečná masturbace. Díl závěrečný patří mafiánské politice a náboženské, potažmo sportovní hysterii.
KlikMilo Manara Crew, 2017, 236 stran |
Manara měl svého času blízko k Federiku Fellinimu. Něco mají společného. Fellini se nechával častokrát ve svých filmech vést touhou, jako ideálního průvodce najímal snění a fantazii. Jenže zatímco jeho dílo probouzí v divákovi spíš melancholické, teskné nálady, Manara se baví – a baví i konzumenta svých komiksů.
Je zdravě kritický k freudiánské psychoanalýze, jež vidí za vším sex. Vysmívá se světu mužů, který se bezhlavě žene za ženským přirozením jako pes za buřtem. Vysmívá se zkostnatělé morálce spatřující v nahém ženském těle rozchechtaného ďábla. Utahuje si z frustrací, mindráků, pocitu méněcennosti. V tom je jeho dílo nesmírně důležité.
Přestože některé scény jako by vypadly z ochmataného pornočasopisu, nejde o porno, ale o kultivovanou, bravurně podanou erotiku se zřejmou funkcí. Uvolňuje tělesný přetlak, osvobozuje ducha. A činí tak s výtvarnou noblesou i humorem.
